středa 30. listopadu 2016

Diagram k háčkování







Háčkujete rádi podle návodů? Když mi bylo méně let a měla jsem dobré oči, zvládala jsem rozluštit všechno, spočítat všechny přehršle sloupků, mrňavých řetízkových ok a podobně. Nu, přibývají mi roky, (pravda pouze po minutách, ale ono se to nasbírá) a číst v malých diagramech je pro mě stále protivnější. 

Tak jsme se rozhodly zkusit kreslit diagramy trochu jinak. Každá řada je barevně provedena trochu jinak, aby se v nich lépe orientovalo. Dlouhé řady stejných sloupků/ok jsou barevně rozlišené i uvnitř, aby se Vám líp počítaly - 1., 2. a 4. řada.

Všímavé  pozorovatelky postřehnou, že není naznačen začátek a konec řad. Není. Já na to v uměleckém zápalu nehleděla. Ale samozřejmě,  každá řada končí pevným řetízkovým okem do prvního "sloupku" (nebo spíše jeho náhrady z řetízkových ok) dané řady. Novou řadu začnete tak, že uháčkujete tolik řetízkových ok, abyste dostali výšku prvního sloupku, který nahrazujete (třeba u dlouhého sloupku háčkuju tři oka), a pak už normálně háčkujete podle diagramu. Takže pokud je ve druhé řadě nakresleno 24 dlouhých sloupků, uháčkujete nejdřív 3 řetízková oka, abyste ten první nahradily, a 23 dlouhých sloupků. 








Tady je to "dílko". Mě se při háčkování květinka nejdřív vlnila. Hodně záleží na tom, jak utahujete nebo jak rozvolňujete, na velikosti háčku a tloušťce příze. Takže pokud se Vám to bude taky vlnit jako mně, prostě někde víc utahujte. To uvidíte :o). Někdy je potřeba oproti návodu ubrat rovnoměrně i sloupky, ale do tohoto jsem se nepouštěla, neb to nebylo nutné.


Tak, snad se Vám bude fajn tvořit.

- diagram a text Nela -
- fotečka maminka - 


pátek 25. listopadu 2016

Drobné ... nu, tak akorát!







Dnes večer máme chuť  ( ... mimo jiné na večeři, kterou jsme si zapomněly dát - když teď píšu, je kolem jedenácté večer) být velkorysé. Nějak nás přepadla (asi z hladu) taková ta shovívavá nálada, takový ten sklony mysli, kdy přemýšlíte nad údělem nebohých malých mravenců, přestáváte se zlobit na malinké housenky, že Vám v létě svými zoubky okusovaly zelí, a vůbec se zamýšlíte nad významem nepatrných věcí jako takových. S tím hmyzem je to, já vím, opravdu přitažené za vlasy, ale když jsme u těch malých rozměrů, víte, že i drobnosti Vám můžou udělat velikou radost? 

Třeba tu na fotce - malá jahodová svíčka z IKEY a háčkovaní květinka, kterou jeden člen z našeho Eretti-teamu, kterému vadí, že ho nadměrně jmenujeme (maminka - a just to řeknu)  kdysi dávno uháčkoval, a dnes v šuplíku našel.








Květinka má jen několik řad, ale totálně miluju tyhle  kombinace barev a to, když se barvy efektně míchají, jako bílá a světlý mint v tomto případě.








Dekorace je to něžná a jednoduchá a efektní tak moc, že se snadno dostane do mysli. Zkuste zavřít oči - co se Vám vybaví? ALE NE! Žádná tuna uhlí ani metrák dřeva, které jste celé odpoledne skládali, tohle mi neříkejte.... Zkuste to znova - elááááááá hop - už je tam ta květinka, že ano?  Jo, já to věděla.



čtvrtek 24. listopadu 2016

Hvězdičky bez mráčků




Zdá se mi, když je zimní noc a nebe bez mráčků, že se ty hvězdičky třpytí o něco víc než v létě. A možná je to opravdu jenom můj dojem. To jen jsem si teď vzpomněla na ten pohled vzhůru, když člověk stojí za tmy přede dveřmi, zcela zkřehlý a nemůže najít klíče.

Pravda je, že hvězdičky patří k vděčným motivům, kterými se můžeme obklopit v kterékoli roční období a denní dobu.








Tyto háčkované hvězdičky sice působí trochu mrazivým dojmem, ale klidně si je můžete vyrobit z teplejších nebo pastelových barev. Filc našijete kontrastní nebo sladěnou nití, případně si můžete vyhrát a našít jej v ruce bavlnkami na vyšívání, aby byly stehy pěkně vidět. Filcem se hvězdičky nejen ozdobí, ale také pěkně zpevní, takže je můžete zapojit i do girlandy.








Ke zdobení použijte i textilní vlnovky, lemovky, mašličky, stuhy a nezapomeňte na flitry a korálkové šňůry. Jak vám zavelí nálada. ;-)









středa 23. listopadu 2016

Letní háčkování 2.




Pro Vaši inspiraci vkládám opět několik háčkovaných kvítků, které se dají použít  jednotlivě jako nášivka  nebo jako háčkovaná kompozice na letní tuniku či cokoliv jiného dle Vaší fantazie :-)





neděle 20. listopadu 2016

Copánek vedle copánku




Sychravo. Studený vítr. A jako naschvál oba dva tito hlavní aktéři podzimního počasí mají snahu dostat se nám za límec. Nepříjemné, krajně nepříjemné. Přitahujeme si kabáty, klopy, šály a nákrčníky blíže ke krku, abychom neprokřehli a nezačali "sezónu" nachlazením.


Musím se přiznat, že mám více šál, ale všechny jsem si dělala v době, kdy jsem měla slabost pro dlouhé, opravdu dlouhé a velice úzké šály, které je nutné si omotat kolem krku alespoň desetkrát, aby si kolemjdoucí neřekli, že jsem si vyšla nalehko. Ale to jsem měla kabát-bundu s vysokým límcem až po zátylek. Teď mám jiný a ten takový límec nemá. Zato mé šály jsou stále úzké. A to nejde dohromady. 


Tento stav mě (loni) donutil uháčkovat si nákrčník. Velice se mi líbily maminčiny objemné nákrčníky padající na ramena. Tak jsem si udělala taky takový. Jenže jsem to neodhadla. Takže ho můžu nosit na dvakrát a stále si jej pod bradou přidržovat, nebo si ho kolem krku omotat třikrát a uškrtit se. Nebo také můžu přiháčkovat páru řad, aby byl širší a lépe seděl u krku. No, když jsem ho loni uháčkovala, letos seznala, že je mi velký, bylo by si asi trapné, kdybych ho začala nosit ještě tuto zimu, že? Nevadí, odložíme. Stejně si teď pletu tunel... :-D


Když jsme u toho pletení, nikdy jsem neměla ráda copánky. Vždycky se mi totiž při přeházování oček některá uvolnila, a než jsem stihla vytřeštil oči hrůzou, tak mi vypadla i jehlice. Případně jsem nekřížila očka přes sebe, ale skrze sebe a nakonec z toho bylo takové "čudo", že ani maminka nevěděla, která bije. Ale tak... to mi bylo sedm let. Od té doby jsem na copánky z pochopitelných důvodů zanevřela a vždy, když jsem viděla někoho jiného plést copánky rychlostí draka, buďto jsem zsinalá odvracela tvář, nebo jsem byla zralá vyhledat lékařskou pomoc pro vymknutou spodní čelist.


Obrat nastal před asi půl rokem. Nebo rokem? Už vím, to je tak tři roky nazpět. Byla zima a my pletly i do tří do rána a koukaly u toho na filmy. To víte, šest dílů Pýchy a předsudku na jednou chce své. Zjistila jsem, že copánky nejsou takovým strašákem, za předpokladu, že pletu na "osmičkách" a s přízí tlustou jako prst. Protože s trochou fantazie si člověk může s copánky vyhrát a výsledkem jsou zajímavé vzory. 








A u nákrčníku díky copánkům získáme objem, takže nákrčník může být i trochu menší a přesto bude stále švihácky nadýchaný. 








Tento nákrčník (já ho nedělala) je upleten z Lady Luxus. Ani nemusím říkat, jakou to má přednost. Všichni jste z ní pletly dříve, než já dokázala rozeznat dudlík od zásuvky. Ale musím říct, že jako fialová je ta příze úžasná. I když, znám takové, kteří fialovou nesnáší. :-D Ale co! Fialová je teď v módě, což se mi hodí, protože mám fialovou ráda - tak se jí omotám od hlavy až k patě. Aaaa, taková švestková, purpurová nebo hluboký tmavý odstín.... Škoda, že ten nákrčník nebyl pro mě. No, musím si urychleně doplést ten svůj šedý. Snad to do jara stihnu...


-Linda-


sobota 12. listopadu 2016

Těsto, sníh a ornament




Den se choulí ke dni, aby byli více vidět v podmračeném počasí, a tak nám ten čas utíká rychleji. Utíká sice směrem k jaru, ale do té doby musí zvládnout ještě překážkový běh přes výkyvy počasí, kterému říkáme zima současnosti. Kdyby byla alespoň naděje, že bude trocha sněhu - bylo by více světla! 

Když už si nemůžeme objednat slunečné dny, tak si je alespoň prohřejme. Moment! Teď jsem se podívala z okna a ehlje - ono sněží!!! To jsou mi věci. Život je vážně plný překvapení. To se bude hned o něco lépe psát. Totiž, většinou když sněží, tak se oteplí. A já mám zrovinka docela ztuhlé prsty, protože z technických důvodů máme doma 12 stupňů dle pána Celsia. (Mimochodem, byl to Švéd.)

Každopádně, sníh tropy nedělá. Ale trouba ano! A tak se někdy zahřejeme tím, že pustíme troubu. A trouba přece nemůže jít jen tak, že? :-)








Na obrázku vidíte mé nedávné "zahřívání v kuchyni" po ránu. Výsledkem byly jakési slané koláčky. Nevím, jak bych je pojmenovala.Spíš jsem chtěla říct, že jsem použila fermentované těsto. V létě jsem měla totiž velikou chuť na pizzu, a tak jsem hledala recept na pravé italské těsto. Narazila jsem na stránky pizza-pizza.cz, kde jsem se poprvé dočetla o fermentace u těsta. Já vím, objevila jsem "Ameriku". 


Ale je to pro nás zajímavá "Amerika". Téma fermentovaných potravin hezky zapadá do naší začátečnické sbírky "Udělej si sám". Našly jsme informace o významných účincích fermentovaných potravin na zdraví, (tedy v pozitivním smyslu). Například na stránkách potravinovezahrady.cz nebo zkvaseno.blogspot.cz. A tak mám další důvod pro přípravu takového těsta. Ten první byl, že jej můžete v lednici nechat klidně dva dny a stále je perfektní. ;-)


Původní těsto jsem si trochu upravila, podle toho, co bylo doma. Tak mi, prosím, za to příliš nečiňte ;-) :


500 g hladké pšeničné mouky jsem nakombinovala se špaldovou moukou a chlebovou, v poměru 2:2:1,
10 g kvasnic od oka,
2 špetky soli (vážně nevím, kolik to je),
2 polévkové lžíce extra panenského... eh... stolního oleje,
3 dl čisté vody.


Vše jsem promíchala, i chvíli lehce hnětla a pak dala do lednice. Na druhý den bylo těsto krásně vláčné a heboučké, takže se s ním dobře pracovalo. Vykrojila jsem šišatá kolečka, potřela a dala na chvíli péct na 250 stupňů.










To, co jsem pak z trouby vytáhla, však mělo do pizzy hodně daleko. Hlavně proto, že jsem tam nedala rajčata, ani kečup, ani sýr, ale tradiční plod zavařovací sezóny - dýňové čatní. No, tradiční plod je to spíš pro druhé, ale my ho děláme málokdy a podle toho to i vždycky vypadá - pejsek a kočička. Tentokrát na nás z čatní kouká i křen. :-D A posypka na koláčcích? To je brambor. Maminka se chystala udělat salát, tak uvařila brambory "na loupačku" a neprozřetelně je nechala v mém zorném poli :-D 








Patřím k těm kuchyňským kutilům, kteří si vypomáhají oblečením. Takže mám svetr každou chvíli od mouky. Mouku mám vlastně všude, i ve vlasech. Ano, vím, že to není zcela žádoucí stav. Že bych měla používat zástěru, když tak často válím těsto břichem. Kdysi jsem zástěru měla. Ještě na základní škole. Maminka mi ji šila večer před první hodinou "pracovní výchovy", do které jsme si musely povinně donést zástěru. A protože šila na starém stroji, ozdobným fialovým stehem maskovala absenci overlockových stehů. Náprsenku ještě dozdobila motýlkem, který vyšívala Nela, když byla malá. 

Když se dívám na tuto zástěru, s nostalgií vzpomínám na zuřivý rachot, kterými naše dny ozvláštňoval šicí stroj Nicoleta. :-) A když mi občas přijde pod ruku jeho příslušenství, mám cukání pokusit se jej opět zprovoznit, protože tolik patek se jen tak nevidí... Každopádně, před nedávnem jsem zástěru vytáhla a při tomto pečení jsem ji řádně zamoučila. ;-)








Bramborové sypání po upečení chutná jako pečené bramborové lupínky. (Mám hlad...)








Zatímco já se starala o věci pozemské, maminka s Nelou fotily. Nela totiž háčkovala ornamenty a jejich pracovní verzi položila na deku s růžemi. Vypadalo to pěkně, tak  to rovnou vyfotily.



 




Docela se mi líbí kombinace smetanové, zlatozelené a klasického vzoru s růžemi. 








Když se na ty obrázky dívám, přemýšlím, jaký styl nábytku by se k tomu hodil. Vyřezávané židle s kovovým mořením, patinou a nadýchaným polstrováním? Pohodlná sedačka Ektorp? Nebo spíše střídmá kuchyňská sestava rustikálního ražení?  Když se podíváte na pravou stranu blogu, tak v úvodu uvidíte anketku. Tak můžete hlasovat, jestli se vám kombinace taky líbí ;-)


-Linda-



neděle 6. listopadu 2016

Když tvoříme, tak jíme ...










Na programu byly opět srdíčka :-) Tentokrát levandulová. 
A znáte to - venku pod mrakem, sychravo, déšť. Doma šedavo, 15 stupňů Celsia, naštěstí bez deště (ledaže bychom proděravěly střechu, ale toto jsme zatím neuznaly za potřebné. Možná později.)
Jak jsme braly do rukou měkkou látku srdíček, vyráběly jemně fialové mašličky a potěžkávaly lehoučké vločky dutého vlákna, nemohlo nás napadnout nic jiného než ... 








... "To chce něcoooo DOBRÉHO, ale moc!" 








A to něco, po čem prahlo naše nitro, po čem pátraly naše myšlenky (znáte to, jak máte chuť, ale nevíte, na co - hrozné, když chuti chybí tvar i název), tak to něco vidíte tu na fotečkách. Citrónové cosi s přejemnou mlhou z cukrového bílku a přátelsky bodré perníčky, které měly tolik charakteru a štědrosti, že se mohly jíst téměř okamžitě po upečení. 








Sladká přívětivost jídla a hřejivé světýlko v lucerně nebo jahodová svíčka - není to beautiful?








Kdo to zdobil? Tož já - nepoznáváte můj rukopis? Když já neměla inspiraci a měla jsem PŘECE ztuhlé ruce! A taky jsem měla hodně bílku a byla jsem rozhodnutá ho všechen spotřebovat.  No, tak je to halabala - má bejt?








Tato srdíčka šila maminka, mezi zaděláváním těsta. Mašličky jsem spíchla já, mezi lelkováním.








Srdíčkový závěs: navzdory počasí a díky jídlu. Tvoření a jídlo jdou krásně dohromady!




-----Text Nela
---- Fotečky maminka




pátek 4. listopadu 2016

Letní háčkování




Snad by se taky dalo říct podzimní háčkování. Nebo také celoroční. Vždyť přeci háčkovat květinky můžeme po celý rok. A barevné příze také nejsou sezónní zboží. Tak proč letní háčkování? Že by to bylo proto, že jsme dostávaly nápady na háčkované květinky při pohledu na ty "živé"? Hm, ano. Nejspíš to bude tím.








Letos jsme po dlouhých letech uvítaly v záhonku afrikány, amerikány či aksamitníky, stačí si vybrat. Vedle byly i drobounké žluté kvítky, jejichž název jsem už zapomněla, takže si je můžete jenom leda tak představit. A pak také šruchu plnokvětou. Zřejmě tyto rostlinky se staly inspirací pro tento kvítek.

K použití jsou vhodné pevné, bavlněné příze, jako Camilla nebo Katy. Obě jsou téměř totožné. Dobře se s nimi pracuje, drží tvar, a protože jsou z mercerované bavlny, mají i jemný lesk. (Pokud byste si rádi přečetli něco navíc o merceraci, vševědoucí Wiki poradí.)








Zde je to zcela jednoznačné - slunečnice. Tedy jednoznačné pro mě, protože vím, co všechno nám rostlo. A slunečnici se tento květ blíží asi tak nejvíc. I když maminka teď tvrdí, že to slunečnice není. že je to prostě fantasy květinka. A crazy.

Na tento květ jsme použily i jemnější příze. Světle hnědý střed je z Amoru.








Povíjnice se nám postarala o překvapení - z rána byly její květy bonbónově růžové a v průběhu dne se změnily na oblohově modrou. Kolem plotu se nám vinul i tradiční hrachor a nově i fazole. 

I v ručních pracích tvoří dominantní květy, drobnější rostliny a popínavé rostliny sympatickou kompozici. Stačilo by květinky a lístky našít na jednoduchý polštář nebo tašku, že? Aspoň myslím. ;-) 

Ke štěstí někdy stačí málo.

A jakým způsobem zpracováváte zbytky vy? Máte pro nás nějaké tipy? ;-)



-Linda-




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...