pátek 30. prosince 2016

Sovička na rybách









Před několika dny se naše ovečka a myška chystaly na objevnou výpravu po háčkovaném moři, jak vidíte tu na prvním obrázku. "Moře" je malá dětská deka, a tak jsme neměly strach, že se naši dva plyšáci namočí, a klidně jsme je nechaly si hrát :o). 

 "Ovečko, neměla bych nám na cestu vzít nějaké sušenky a kousek tvarohu?" ptala se paní Myška Plyšová, která moc ráda vaří. 
"Hlavně musíme vzít člun. Už pěknou chvíli se rozhlížím po nějakém, ale žádný tu není, béé bééé," odpověděla odvážná a zvídavá Ovečka.  
"Ovečko, nejdřív najděme paní Sovu, ta je na rybách každou chvíli, tak musí na moři nějak plout," navrhla Myška.








Nechme plyšáky, ať si hrají, a mezitím si můžeme deku prohlédnout. Je uháčkovaná vzdušnějším, ale hřejivým vzorem. Použily jsme především různé odstíny modré, které jsme v proužcích střídaly, což mělo navodit efekt vzdouvání moře. Vlny jsme naznačily i řadami modrých vějířků. 

Deku jsme koncipovaly tak, že v horní části  je našitá aplikace paní Sovy, která má rybářský prut a loví ryby. Podmořský svět (rybky, řasy, chobotnice apod.) jsme umístily dolů do spodní části výrobku. Naším cílem bylo, aby deka pomáhala dětem rozvíjet fantazii, učit se barvy a seznamovat se s různými tvary a zvířaty. 








Milujeme barvy, a ty jsou v moři nejvíc pod hladinou. Proto jsme si vyhrály s pestrými rybkami, které proplouvají mezi řasami. Moře by správně mělo být jedině šťastné, zdravé a čisté,  a tak se naše hvězdice usmívají.  








Jak je vidět na obrázku vpravo, s modrou a zvířecími motivy jsme si hrály častěji - dětský kabátek s medvídkem a háčkovaná kočička.

Co se dělo dál u našich dvou plyšáků? Našli na dece paní Sovu. "Ovečko, tady je. Zase rybaří. Ten žlutý klobouček má asi proto, abychom si jí hned všimly, že?" pískla Myška. "A co ten člun?" zeptala se rozumně ovečka. Po chvíli hledání, zkoumání a čenichání zjistili, že Sova žádné plavidlo nemá. My jsme umělecky tento detail prostě vynechaly. Ovečka na to chvíli koukala, Myška mudrovala: "No jo, co teď? Co teď? No jo."  
      







Náš příspěvek končíme fotečkou vteřinu před tím, než se cestovatelská výprava našich plyšáků rozprchla jinam. Myška si totiž po nečekané komplikaci s nevyrobeným člunem najednou uvědomila, že musí jít poklidit do domečku. Ovečka se ještě chvíli tvářila jako ošlehaný námořník. Pak přepočítala kurz své výpravy na "jiho-východně-severně-do-pokojíčku- k-ostatním-zvířátkům". Prý tam mají čokoládu. "Aby ji tak snědly beze mě, no to ne," lekla se a odběhla taky.

Ale můžu Vás ujistit, že paní Sova nikam neběžela. Je stále ještě na rybách. Ono se jí tak dobře přemýšlí. Taky si najděte nějaký klidný koutek nebo činnost na přemýšlení a oddech :o). Snad jste si odpočinuli i u čtení tohoto příspěvku. Moc děkujeme.



- výroba vesměs celý Eretti tým -
- fotečky Big Boss (mamínek) - 
- text Nela -




pondělí 19. prosince 2016

Něco jako rakvička se šlehačkou...




Já měla jako dítě tři oblíbené obchody: papírnictví, galanterii a železářství. Ale ne, co Vás matu ;o). Třetím obchodem byla cukrárna. Mysleli jste si to?

Milovala jsem laskonky, špičky, větrníky ... a úžasně jemné, cukrově brilantní, nedostižné a tak dobré, že to  má mysl nebyla s to pochopit, RAKVIČKY SE ŠLEHAČKOU.

Nechápala jsem, jak je možné, že jsou uvnitř duté, ale tahle kombinace chuti mě doháněla téměř k šílenství. Jako dítě jsem prahla po dni, až budu mít před sebou na talíři cca 10 těchto skvostných exemplářů a někdo by řekl: "Na nás se neohlížej, dej si kolik chceš!" Představa nádherná, realita zněla takto: "Nelinko, měj rozum!".

Nicméně, nyní, když jsem dospělá, se mi můj sen plní, ačkoliv pouze na etapy. Budu Vám to vyprávět:  Prostě, maminka začala péct domácí rakvičky.  Nesním sice celý talíř, ale valnou část ano ;o). Vyhlídky jsou navíc velmi slibné, neboť se zdá, že tento recept u nás zahnízdil a budeme ho péct hodně často! Tož si pište: 



 



Základní ingredience:

4 žloutky
150 - 160 g cukr moučka
tuk na vymazání formiček - olej, sádlo, ...
marmeláda
šlehačka (množství si doplňte sami, ale nám stačí jeden kelímek)

Co s tím udělat:
1. Dáme do mísy žloutky s cukrem a 
šleháme. Pak se lekneme, protože hmota je nejdřív jakoby plná žmolků.  Chrabře ale šleháme dál. Hmota se spojí, zesvětlá, nabude a získá konzistenci asi jako šlehačka, kterou jste nevyšlehali úplně do tuha. 






2. Spolkneme sliny a odeženeme zvědavé příbuzné a domácí zvěř.

3. Užijeme formičky, které si předem nachystáme a výborně a důkladně vymažeme - nejlíp sádlem.  Na tom opravdu záleží, aby se dobře daly vyklopit.






4. Formičky naplníme do poloviny hmotou z bodu 1.






 5. Pak je dáme do trouby vyhřáté na cca 170 stupňů. Jakmile těsto naskočí (trvá to asi 7-8 minut), stáhneme teplotu na 60 stupňů a dosušíme ještě alespoň 10 minut nebo déle.  Díky tomu nebudou košíčky uvnitř tekuté.






Takto vypadají po upečení.


A takto po vyklopení.





 A zde je řez. Já to přestávám zvládat. Celou dobu slintám. 






Detail na talíři :o). 







Z tohoto množství ingrediencí připravíte asi 25 košíčků o průměru 6 cm. A rakvičkové těsto bez šlehačky ? To nelze...







Přišly jsme ještě na další variantu, kterou bychom Vám rády sdělily, pokud budu schopná pokračovat ve psaní: Pokud do tekutého těsta začnete přidávat další cukr, dostanete konzistenci podobnou těstu lineckému - tudíž můžete vykrajovat. 

Teď se prosím důkladně  zamyslete - nejste už unavení? Nebolí Vás ruce? Nechcete náhodou malého pomocníka - třeba malou paní Plyšovou? 







Paní Plyšová má, po vzoru anglických myšek, klobouček zhotovený z háčkovaného kousku, sotva pár centimetrů krajky jí lemuje tvář a stíní před urputným sluncem a drobounká růžička dokresluje něžnou scenérii.







Zpět k práci. Tady jsme už  vykrajovali. Myška spočítala, že jsou na této fotečce 4 vykrojené kousky. Ještě že ne o moc víc - ona počítá jen do pěti (protože má čtyři tlapky a jeden ocásek).  








Kousky dáme na pečící papír a pečeme jen krátce (hmoty je méně) - cca 5 minut, dokud tvary nenaskočí.






Tady je výsledek:  zkusily jsme slepit  malé sladké sušenky nebo bonbónky (nebo jak byste to popsali?) kyselkavou domácí ostružinovou marmeládou. 






Tak, mí drazí, ať už jíte rádi nebo taky rádi (jinou variantu neznám), ozkúšajte, vyzkúšajte. Třeba Vám to bude chutnat.
Moc děkujeme, že jste došli při čtení až sem na konec :o). 



- text Nela - 
- fotečky maminka - 
- pečení maminka a myška - 

čtvrtek 8. prosince 2016

Flitry jsou naši přátelé (tutorial)





Začali jsme hovět barevným diagramům k háčkování, jak je vidět v minulých dvou příspěvcích. Tak i dnešní psaní začínáme nákresem. Jednotlivé řady jsou barevně oddělené, aby se v nich lépe orientovalo. 








Jediné, co potřebujete k tomuto háčkování umět, jsou řetízková oka, pevná oka a dlouhé sloupky. Pokud byste chtěli v druhé řadě pracně počítat dlouhé sloupky, je jich 36, když počítám i tu náhražku prvního sloupku z řetízkových ok :o) Nákres je plný "pevných ok" a mě se vybavilo, jak jsem poprvé háčkovala dečku, ve které se pevná oka hodně používala. Pamatuju si, jak mě tehdy nákres zmátl, a tak jsem ho prostě odložila ("to je jakési divné") a háčkovala jsem po svém a trochu špatně. V tomto našem nákresu jsou pevná oka rozdělena barevně, aby bylo i jasnější, v jakém pořadí se mají háčkovat. Tmavě modrá a sytě růžová pevná oka jsou vždycky na zakončení modré nebo růžové řady. Těmi černými se pak jakoby "vyšplháte" k místu, kde budete moci hezky začít novou řadu.  Tolik teorie. 






Tady je praxe. Pokud člověk háčkuje pečlivě a cca rovnoměrně, je výsledek úpravný a v tomto podání něžný (příze Maxi.)  Poslední řada je tu řešena malinko jinak - jednotlivé komponenty jsme asi původně chtěly spojovat dohromady.






Nicméně nejodvážnější člen našeho Eretti týmu, který chce zůstat v pozadí (maminka), rád kombinuje materiály a tato fotečka ukazuje začátek našívání flitříků. 







Pokud budete mít nakoupeny flitry různých tvarů a barevností, můžete pro každou jednotlivou květinu/ornament/ výrobek, citlivě vybrat kombinaci  tvaru a odstínu, které Váš výrobek posunou o třídu dál. 






"Co? To je focené na zdi?" Ano, je to focené na zdi (a přilepené izolepou ;o). Textura omítky je zajímavá, drobné body podtrhují malý rozměr ornamentu a dnes to bylo taky jediné slušné bílé pozadí k fotografování.  Tento ornament je zhotovený z příze Camilla a odpovídá nákresu na začátku příspěvku.  






Ryze něžná zimní vločka. Takovou ozdobu můžete použít na spoustu způsobů - připevnit na kabelku, opasek, čelenku ... Aktuálně máme předsevzetí vyrobit princeznovské šaty, a na nich s ohledem na zvolenou barevnost podobné drobnosti využijeme nádherně. Až to bude hotové, napíšeme. Nevím, kdo je bude nosit - ze by tseba já, co? Pinčezna Nela s flitrem na čele? To spíš neteře, ale ty už nemají tohle růžové období. 






Nebo bychom mohly tvrdit, že jsme fotily na obří laskonce. Povrch laskonky vypadá taky nějak podobně, že? A teď si představte, že by tahle růžová vločka byla háčkovaná z marcipánového provázku. No nazdar, zase myslím na jídlo.






Kumulativní fotečka. 





Foceno na příborníku.


Co dodat, zkuste prostě pečlivě háčkovat a odvážně kombinovat a nemůžete se splést. :o)



- Nela a XY člen Eretti týmu -






čtvrtek 1. prosince 2016

Něco na ozdobu... (tutorial)





"Netlač se na mě, lechtáš mě a stíníš." "Vůbec tě nelechtám. Hezky se zacul, už nás fotí." Tento mikrorozhovor mezi látkovou květinou s fialovým knoflíkem a háčkovanou květinou (obě připevněné na princeznovské kabelce pro malou holčičku, zde na fotečce) zachytily supersilné mikrofony mé fantazie. Ona ta ozdoba s knoflíkem ani není zvyklá, aby se příliš dělila o místo s někým dalším, obvykle zdobí tuto kabelku pouze ona. 
Nicméně, bylo potřeba najít vhodné zátiší pro focení na dnešní příspěvek, a to se prostě musí spolupracovat :o).







V hlavní roli a nejvíce v záběru je tedy háčkovaná květina, na kterou jsme si Vám dovolily překreslit i návod.









Na háčkování je hezké, že pokud použijete jakoukoli přízi a zvolíte správně tlustý háček, nemůžete se nikdy splést - výsledek bude vždycky nádherný.








Tento exemplář je háčkovaný z příze Camilla a dalších přízí o přibližně stejném objemu, respektive takovém objemu, že bylo možné je zkombinovat.  










 Jeden návod, dvě příze. Vlevo teňounká Maxi, vpravo především silnější Camilla. A výsledek  je evidentně zcela jiný nejen velikostí, ale i celkovou vizáží.






Dvě krasavice ještě jednou a ještě jednou. Takže, až budete háčkovat, výběrem příze můžete významně ovlivnit celkový dojem. Pro nás, přemýšlivé, musím dodat, že ovlivníte nejen dojem, ale také množství práce, kterou musíte vykonat. Představte si, kolik květin byste museli uháčkovat z přízí vpravo a vlevo, abyste si vyrobily třeba vestu. Rozdíl je obrovský, že :o). 



- text Nela -
 -  fotečky člen Eretti týmu, který nechce být jmenován (maminka) - 

středa 30. listopadu 2016

Diagram k háčkování







Háčkujete rádi podle návodů? Když mi bylo méně let a měla jsem dobré oči, zvládala jsem rozluštit všechno, spočítat všechny přehršle sloupků, mrňavých řetízkových ok a podobně. Nu, přibývají mi roky, (pravda pouze po minutách, ale ono se to nasbírá) a číst v malých diagramech je pro mě stále protivnější. 

Tak jsme se rozhodly zkusit kreslit diagramy trochu jinak. Každá řada je barevně provedena trochu jinak, aby se v nich lépe orientovalo. Dlouhé řady stejných sloupků/ok jsou barevně rozlišené i uvnitř, aby se Vám líp počítaly - 1., 2. a 4. řada.

Všímavé  pozorovatelky postřehnou, že není naznačen začátek a konec řad. Není. Já na to v uměleckém zápalu nehleděla. Ale samozřejmě,  každá řada končí pevným řetízkovým okem do prvního "sloupku" (nebo spíše jeho náhrady z řetízkových ok) dané řady. Novou řadu začnete tak, že uháčkujete tolik řetízkových ok, abyste dostali výšku prvního sloupku, který nahrazujete (třeba u dlouhého sloupku háčkuju tři oka), a pak už normálně háčkujete podle diagramu. Takže pokud je ve druhé řadě nakresleno 24 dlouhých sloupků, uháčkujete nejdřív 3 řetízková oka, abyste ten první nahradily, a 23 dlouhých sloupků. 








Tady je to "dílko". Mě se při háčkování květinka nejdřív vlnila. Hodně záleží na tom, jak utahujete nebo jak rozvolňujete, na velikosti háčku a tloušťce příze. Takže pokud se Vám to bude taky vlnit jako mně, prostě někde víc utahujte. To uvidíte :o). Někdy je potřeba oproti návodu ubrat rovnoměrně i sloupky, ale do tohoto jsem se nepouštěla, neb to nebylo nutné.


Tak, snad se Vám bude fajn tvořit.

- diagram a text Nela -
- fotečka maminka - 


pátek 25. listopadu 2016

Drobné ... nu, tak akorát!







Dnes večer máme chuť  ( ... mimo jiné na večeři, kterou jsme si zapomněly dát - když teď píšu, je kolem jedenácté večer) být velkorysé. Nějak nás přepadla (asi z hladu) taková ta shovívavá nálada, takový ten sklony mysli, kdy přemýšlíte nad údělem nebohých malých mravenců, přestáváte se zlobit na malinké housenky, že Vám v létě svými zoubky okusovaly zelí, a vůbec se zamýšlíte nad významem nepatrných věcí jako takových. S tím hmyzem je to, já vím, opravdu přitažené za vlasy, ale když jsme u těch malých rozměrů, víte, že i drobnosti Vám můžou udělat velikou radost? 

Třeba tu na fotce - malá jahodová svíčka z IKEY a háčkovaní květinka, kterou jeden člen z našeho Eretti-teamu, kterému vadí, že ho nadměrně jmenujeme (maminka - a just to řeknu)  kdysi dávno uháčkoval, a dnes v šuplíku našel.








Květinka má jen několik řad, ale totálně miluju tyhle  kombinace barev a to, když se barvy efektně míchají, jako bílá a světlý mint v tomto případě.








Dekorace je to něžná a jednoduchá a efektní tak moc, že se snadno dostane do mysli. Zkuste zavřít oči - co se Vám vybaví? ALE NE! Žádná tuna uhlí ani metrák dřeva, které jste celé odpoledne skládali, tohle mi neříkejte.... Zkuste to znova - elááááááá hop - už je tam ta květinka, že ano?  Jo, já to věděla.



čtvrtek 24. listopadu 2016

Hvězdičky bez mráčků




Zdá se mi, když je zimní noc a nebe bez mráčků, že se ty hvězdičky třpytí o něco víc než v létě. A možná je to opravdu jenom můj dojem. To jen jsem si teď vzpomněla na ten pohled vzhůru, když člověk stojí za tmy přede dveřmi, zcela zkřehlý a nemůže najít klíče.

Pravda je, že hvězdičky patří k vděčným motivům, kterými se můžeme obklopit v kterékoli roční období a denní dobu.








Tyto háčkované hvězdičky sice působí trochu mrazivým dojmem, ale klidně si je můžete vyrobit z teplejších nebo pastelových barev. Filc našijete kontrastní nebo sladěnou nití, případně si můžete vyhrát a našít jej v ruce bavlnkami na vyšívání, aby byly stehy pěkně vidět. Filcem se hvězdičky nejen ozdobí, ale také pěkně zpevní, takže je můžete zapojit i do girlandy.








Ke zdobení použijte i textilní vlnovky, lemovky, mašličky, stuhy a nezapomeňte na flitry a korálkové šňůry. Jak vám zavelí nálada. ;-)









středa 23. listopadu 2016

Letní háčkování 2.




Pro Vaši inspiraci vkládám opět několik háčkovaných kvítků, které se dají použít  jednotlivě jako nášivka  nebo jako háčkovaná kompozice na letní tuniku či cokoliv jiného dle Vaší fantazie :-)





neděle 20. listopadu 2016

Copánek vedle copánku




Sychravo. Studený vítr. A jako naschvál oba dva tito hlavní aktéři podzimního počasí mají snahu dostat se nám za límec. Nepříjemné, krajně nepříjemné. Přitahujeme si kabáty, klopy, šály a nákrčníky blíže ke krku, abychom neprokřehli a nezačali "sezónu" nachlazením.


Musím se přiznat, že mám více šál, ale všechny jsem si dělala v době, kdy jsem měla slabost pro dlouhé, opravdu dlouhé a velice úzké šály, které je nutné si omotat kolem krku alespoň desetkrát, aby si kolemjdoucí neřekli, že jsem si vyšla nalehko. Ale to jsem měla kabát-bundu s vysokým límcem až po zátylek. Teď mám jiný a ten takový límec nemá. Zato mé šály jsou stále úzké. A to nejde dohromady. 


Tento stav mě (loni) donutil uháčkovat si nákrčník. Velice se mi líbily maminčiny objemné nákrčníky padající na ramena. Tak jsem si udělala taky takový. Jenže jsem to neodhadla. Takže ho můžu nosit na dvakrát a stále si jej pod bradou přidržovat, nebo si ho kolem krku omotat třikrát a uškrtit se. Nebo také můžu přiháčkovat páru řad, aby byl širší a lépe seděl u krku. No, když jsem ho loni uháčkovala, letos seznala, že je mi velký, bylo by si asi trapné, kdybych ho začala nosit ještě tuto zimu, že? Nevadí, odložíme. Stejně si teď pletu tunel... :-D


Když jsme u toho pletení, nikdy jsem neměla ráda copánky. Vždycky se mi totiž při přeházování oček některá uvolnila, a než jsem stihla vytřeštil oči hrůzou, tak mi vypadla i jehlice. Případně jsem nekřížila očka přes sebe, ale skrze sebe a nakonec z toho bylo takové "čudo", že ani maminka nevěděla, která bije. Ale tak... to mi bylo sedm let. Od té doby jsem na copánky z pochopitelných důvodů zanevřela a vždy, když jsem viděla někoho jiného plést copánky rychlostí draka, buďto jsem zsinalá odvracela tvář, nebo jsem byla zralá vyhledat lékařskou pomoc pro vymknutou spodní čelist.


Obrat nastal před asi půl rokem. Nebo rokem? Už vím, to je tak tři roky nazpět. Byla zima a my pletly i do tří do rána a koukaly u toho na filmy. To víte, šest dílů Pýchy a předsudku na jednou chce své. Zjistila jsem, že copánky nejsou takovým strašákem, za předpokladu, že pletu na "osmičkách" a s přízí tlustou jako prst. Protože s trochou fantazie si člověk může s copánky vyhrát a výsledkem jsou zajímavé vzory. 








A u nákrčníku díky copánkům získáme objem, takže nákrčník může být i trochu menší a přesto bude stále švihácky nadýchaný. 








Tento nákrčník (já ho nedělala) je upleten z Lady Luxus. Ani nemusím říkat, jakou to má přednost. Všichni jste z ní pletly dříve, než já dokázala rozeznat dudlík od zásuvky. Ale musím říct, že jako fialová je ta příze úžasná. I když, znám takové, kteří fialovou nesnáší. :-D Ale co! Fialová je teď v módě, což se mi hodí, protože mám fialovou ráda - tak se jí omotám od hlavy až k patě. Aaaa, taková švestková, purpurová nebo hluboký tmavý odstín.... Škoda, že ten nákrčník nebyl pro mě. No, musím si urychleně doplést ten svůj šedý. Snad to do jara stihnu...


-Linda-


sobota 12. listopadu 2016

Těsto, sníh a ornament




Den se choulí ke dni, aby byli více vidět v podmračeném počasí, a tak nám ten čas utíká rychleji. Utíká sice směrem k jaru, ale do té doby musí zvládnout ještě překážkový běh přes výkyvy počasí, kterému říkáme zima současnosti. Kdyby byla alespoň naděje, že bude trocha sněhu - bylo by více světla! 

Když už si nemůžeme objednat slunečné dny, tak si je alespoň prohřejme. Moment! Teď jsem se podívala z okna a ehlje - ono sněží!!! To jsou mi věci. Život je vážně plný překvapení. To se bude hned o něco lépe psát. Totiž, většinou když sněží, tak se oteplí. A já mám zrovinka docela ztuhlé prsty, protože z technických důvodů máme doma 12 stupňů dle pána Celsia. (Mimochodem, byl to Švéd.)

Každopádně, sníh tropy nedělá. Ale trouba ano! A tak se někdy zahřejeme tím, že pustíme troubu. A trouba přece nemůže jít jen tak, že? :-)








Na obrázku vidíte mé nedávné "zahřívání v kuchyni" po ránu. Výsledkem byly jakési slané koláčky. Nevím, jak bych je pojmenovala.Spíš jsem chtěla říct, že jsem použila fermentované těsto. V létě jsem měla totiž velikou chuť na pizzu, a tak jsem hledala recept na pravé italské těsto. Narazila jsem na stránky pizza-pizza.cz, kde jsem se poprvé dočetla o fermentace u těsta. Já vím, objevila jsem "Ameriku". 


Ale je to pro nás zajímavá "Amerika". Téma fermentovaných potravin hezky zapadá do naší začátečnické sbírky "Udělej si sám". Našly jsme informace o významných účincích fermentovaných potravin na zdraví, (tedy v pozitivním smyslu). Například na stránkách potravinovezahrady.cz nebo zkvaseno.blogspot.cz. A tak mám další důvod pro přípravu takového těsta. Ten první byl, že jej můžete v lednici nechat klidně dva dny a stále je perfektní. ;-)


Původní těsto jsem si trochu upravila, podle toho, co bylo doma. Tak mi, prosím, za to příliš nečiňte ;-) :


500 g hladké pšeničné mouky jsem nakombinovala se špaldovou moukou a chlebovou, v poměru 2:2:1,
10 g kvasnic od oka,
2 špetky soli (vážně nevím, kolik to je),
2 polévkové lžíce extra panenského... eh... stolního oleje,
3 dl čisté vody.


Vše jsem promíchala, i chvíli lehce hnětla a pak dala do lednice. Na druhý den bylo těsto krásně vláčné a heboučké, takže se s ním dobře pracovalo. Vykrojila jsem šišatá kolečka, potřela a dala na chvíli péct na 250 stupňů.










To, co jsem pak z trouby vytáhla, však mělo do pizzy hodně daleko. Hlavně proto, že jsem tam nedala rajčata, ani kečup, ani sýr, ale tradiční plod zavařovací sezóny - dýňové čatní. No, tradiční plod je to spíš pro druhé, ale my ho děláme málokdy a podle toho to i vždycky vypadá - pejsek a kočička. Tentokrát na nás z čatní kouká i křen. :-D A posypka na koláčcích? To je brambor. Maminka se chystala udělat salát, tak uvařila brambory "na loupačku" a neprozřetelně je nechala v mém zorném poli :-D 








Patřím k těm kuchyňským kutilům, kteří si vypomáhají oblečením. Takže mám svetr každou chvíli od mouky. Mouku mám vlastně všude, i ve vlasech. Ano, vím, že to není zcela žádoucí stav. Že bych měla používat zástěru, když tak často válím těsto břichem. Kdysi jsem zástěru měla. Ještě na základní škole. Maminka mi ji šila večer před první hodinou "pracovní výchovy", do které jsme si musely povinně donést zástěru. A protože šila na starém stroji, ozdobným fialovým stehem maskovala absenci overlockových stehů. Náprsenku ještě dozdobila motýlkem, který vyšívala Nela, když byla malá. 

Když se dívám na tuto zástěru, s nostalgií vzpomínám na zuřivý rachot, kterými naše dny ozvláštňoval šicí stroj Nicoleta. :-) A když mi občas přijde pod ruku jeho příslušenství, mám cukání pokusit se jej opět zprovoznit, protože tolik patek se jen tak nevidí... Každopádně, před nedávnem jsem zástěru vytáhla a při tomto pečení jsem ji řádně zamoučila. ;-)








Bramborové sypání po upečení chutná jako pečené bramborové lupínky. (Mám hlad...)








Zatímco já se starala o věci pozemské, maminka s Nelou fotily. Nela totiž háčkovala ornamenty a jejich pracovní verzi položila na deku s růžemi. Vypadalo to pěkně, tak  to rovnou vyfotily.



 




Docela se mi líbí kombinace smetanové, zlatozelené a klasického vzoru s růžemi. 








Když se na ty obrázky dívám, přemýšlím, jaký styl nábytku by se k tomu hodil. Vyřezávané židle s kovovým mořením, patinou a nadýchaným polstrováním? Pohodlná sedačka Ektorp? Nebo spíše střídmá kuchyňská sestava rustikálního ražení?  Když se podíváte na pravou stranu blogu, tak v úvodu uvidíte anketku. Tak můžete hlasovat, jestli se vám kombinace taky líbí ;-)


-Linda-



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...