pondělí 27. července 2015

V jahodovém zajetí



Možná to vypadá trochu podivně - jahodové zajetí a vzápětí Petúnie. Tak čtěte dál a vše se dozvíte...


Co si pamatuji, vždycky jsme měly na balkóně nějakou alespoň malou kytičku. A většinou to byly právě Petúnky, surfinky nebo muškáty. Mé škarohlídské já se hned ozvalo: "Protože byl na trhu nejlevnější", ale jenom tím, to určitě nebylo (že ne?), protože tyto rostlinky jsou všude. Jsou totiž krásné. Mám ráda ten sametový vzhled jejich květů, zvlášť, když se díváte zblízka a krásně svítí slunce. Skoro se až třpytí. A ty vlny květů, které vytváří! Taková víla Petúnka by v šatech z okvětního lístku jistě mohla jít na bál. 







Je to krásné. Ale lepí. Jeden z největších rozdílů mezi Petúnií a Surfinií, je ten, že druhé jmenované nelepí. To poznáte, když jako vše sbírající dítě (pro dospělé známější výraz kramář/-ka), se rozhodnete založit plantáž s těmito květinami a živit se jejich prodejem, a proto do začátku potřebujete investici - tunu semínek, že? Proto je malá Marešová houževnatě sbírala a skladovala v různých sáčcích a skleničkách pečlivě rozdělených podle každé barevné nuance květů, sic pocházely z jedné rostliny, ale "určitě budou vypadat jinak". To trvalo, dokud jsem se nezačala divit, proč semínek z Petúnií mám podstatně méně, než těch ostatních. Klíč byl zcela prostý - ona totiž nebyla tam, kde měla být, totiž v sáčcích a skleničkách, ale všude jinde! Na rukávu, ve vlasech, za ušima, zpátky na rostlinkách. No, vrcholem bylo, když se mi k nim nalepily i mšice.






Můj další plán na zbohatnutí (=aspoň na jednu Kofilu) tkvěl v jiné vděčné rostlince, která trpělivě snášela soužití s námi, tedy především nezalívání. Tedy, buďme upřímní - když se má zalívat jednou za dva týdny, tak na to zapomenete dočista. Tlustice jsou ale naštěstí nesmrtelné. Jednu rostlinku máme už skoro dvacet let! Tyto rostlinky na obrázku níže jsou po léčbě od puklic. A co je dalo do kupy? Vlahý jarní déšť. Ne, ale my jsme v tomto opravdu pěstitelé... co nemáme na očích... Tak hlavně, že se zase chytly. Na podzim si je musíme dát tak, abychom na viděly.






Málem bych zapomněla, v čem tkvěl ten můj podnikatelský plán. Tlusticím totiž rostou na větvičkách pořád a pořád nové svazky lístečků, které se rády a zcela ze své iniciativy odlupují a koření kolem v květináči. A já se rozhodla, že z nich opět uděláme plantáž a tentokrát je budeme prodávat Městu jako výsadbu na náměstí. Mé ideje byly téměř okamžitě s úsměvem odsunuty na pozdější dobu, neboť nesly atributy 8. roku věků člověka. Ovšem nedávno jsem takovouto výsadbu viděla a chvilku jsem nevěděla, jestli mám být pyšná, jaký že jsem to byla vizionář v již tak útlém dětství, nebo jestli jsem měla puknout vzteky nad promarněnou podnikatelskou příležitostí (nakonec jsem zvolila možnost za Á, protože těch příležitostí bylo...).







Tady se již velice zvolna dostáváme k podstatě názvu tohoto příspěvku. Máme totiž na zahradě plevel. To už víte. Ale mezi těmi všemi druhy se nachází i "plevel". A je všude. Jestli pak uhodnete, za kterou rostlinkou se krčí lila Petúnka na obrázku? Ano, jsou to jahody. Zřejmě jahody divoké. Ani nevím, ale chutnají báječně. Pokud máte to štěstí a nějaké najdete, lépe řečeno, pokud se k nim dostanete, protože se schovávají mezi plotem a kůlnou (ve které je, nutně podotknout, sekačka, obrovský pavouk a nově i něčí kočky, hlavně za deště). A některé jahody se záhadně vydaly do květináčů vzdálených deset metrů. Asi po těch šlahounech opravdu umí chodit. Ještě štěstí, že je neobjevil módní průmysl, tak dlouhé a hubené nohy určitě nemá nikdo!







Zde na obrázku vidíte drobnou úrodu na lístcích meduňky. Jahůdky jsou jako pěna a tak slaďounké. Ještě štěstí, že se mi letos urodila alergie na jahody a Nela je taky nemůže, protože jich je málo a nás je mnoho, ony jsou malé a my jsme velké. A maminku věčně bolí žaludek, tak se asi budou hezky množit. A kdo ví, třeba nám jednou zarostou celou zahradu a já budu výdělečně činná, přesně tak, jak jsem si vysnila. :-D






Tyto květinky se hezky rozrůstají a dělají nám radost. Jistě to bude tím, že je zaléváme. ;-) A na obrázku níže vidíte naše malé radosti, které nás vítají každé ráno (jsou totiž na okně v kuchyni a hned vedle nich je podezřele často prázdná sklenice s kávou. (Upřímně, podezříváme Nelu, že ji že... jí. Ona totiž i tu Meltu chroupe jen tak - pražené obilí místo popcornu. A Melta je ve stejné sklence jako káva a hned vedle.) Zpět ke květinkách. Macešky a Petrklíče, které jsem koupila po koruně a jak se hezky spravily, že? Maminka je občas používá při focení - bez květináče... otrhá jim kvítka a použije jako dekoraci... To se nedivím, že pořád kvetou, chudáci už ani sami neví, že vykvetli. Otočí se a květy nikde, tak se zmateně poškrábou na hlavě a jdou znovu kvést. ;-)







Mám ráda, když se něčemu dá šance, ještě jednou to zkusit. A jak je vidět, jsou tací, kteří toho umí využít. Já to říkám pořád - Život je udělaný tak, aby nejen přežil, ale aby taky žil.


-Linda-


pondělí 13. července 2015

Hexagon pro radost

Hexagon je velice zajímavý název pro šestiúhelník. Mám raději tento, protože se snadněji vyslovuje a navíc mi to připomíná jednu hodinu dějepisu, kdy jsme probírali dobu románskou a paní učitelka nám vyprávěla o jedné velice známé české stavbě, která má půdorys právě hexagonu. Ó, již tehdy mě toto slůvko okouzlilo, navíc ještě ve spojitosti s dobami pradávnými. 






Já a včelky nejsme jediní, kterým šestiúhelníky vlezly do života. Je to totiž oblíbený motiv patchworkářů. Dokonce jsem viděla deku, která byla tvořena hexagony, které dohromady tvořily krásný, tak trochu rozrastrovaný přechod v barvách duhy. A když si uděláte pár hexagonů ze zbytků látek do zásoby, můžete pak v momentě chvilkového nápadu vytvořit novou podložku pod hrnec. ;-)






Nejběžnějším způsobem se hexagony vyrábí tím, že do dostatečně velkého kousku látky zabalíte šablonu a vzniklé hrany na látce pořádně napaříte.






Vzniklé hexagony na hranách sešijete k sobě. Existují i jiné způsoby, ale o tom někdy příště.






Aplikaci můžete například našít na podkladovou látku. U tohoto je před úplným prošitím každý šestiúhelník vyplněn kouskem dutého vlákna, aby vypadal plasticky.






Vidíte, jak je aplikace hezky "naducaná"?






Našitou aplikaci můžete (i s podkladovou látkou) položit na kousek vatelínu a na spodní látku...






... a začít prošívat, neboli quiltovat.






A samozřejmě si můžete vyhrát se stužkami a dalšími ozdobami (které máte nachystané do zásoby z různých zbytečků, že? ;-) ).






A tady je výsledek mam... eh... našeho tvoření.






Tak, a protože jsme měly dopředu nachystaných více "včelích květů" ze šestiúhelníků, můžete si celý postup zopakovat ještě jednou. Tak jestlipak dostanu jedničku s hvězdičkou? ;-)










Tentokrát je ve středu letní ovoce vyrobené z filcu a obšité řetízkovým stehem.








Zespodu...





...a svrchu.






Tak co? Už máte taky rádi hexagony?


-Linda-

středa 8. července 2015

Roztančené květinky





Asi čekáte, jak Vám budu vyprávět o malých kytičkách, které se jednoho rána probudily a jen co dokončily ranní hygienu, která spočívala v umytí listů v rose, která na nich ulpívala, a v taktním, zato však zcela nekompromisním vyhoštění broučků, kteří kytičkám nocovaly ve vlasech, tedy v okvětních lístcích (zejména vlásky pampelišek se zdály velice problematické), tak právě v tuto chvíli na ně začaly dopadat zářivé paprsky slunce a vlahý větřík jakoby oblékal veškerou květenu do neviditelného ale o to víc heboučkého tylového závoje. 


A ony, naplněny radostí ze života a nadšeným očekáváním nových zážitků začínajícího dne, se rozhodly tančit. Ano tančit, poněvadž zpívat neuměly, tak jako to umí březové listy (už jste někdy pocházeli, ať už pomalu nebo rychle, pod břízou ve chvíli, kdy se do jejích větví začal dotýkat vítr? Taky jste měli pocit, jakoby vás svými listy zdravila na pozdrav?). Ale tančit ve vánku, lehce se pohupovat a natáčet, to květinky umí moc dobře.


Ale zadržme... o doslovných květinkách jsem psát nechtěla. Naopak, jedná se o květinky malované, nebo spíš tištěné. Tištěné na látce, která budí dojem modrotisku.






Před několika týdny jsme totiž měly možnost ušít několik sukýnek pro malý dětský soubor, či taneční skupinku, chcete-li. Sukýnky byly (a stále jsou, alespoň doufám) určeny pro malá děvčátka, která si připravila taneční vystoupení k příležitosti výročních oslav obce, ve které žijí. A protože v tomto kraji modrotisk vládne kroji, šily jsme právě z něj, tedy z jeho imitace (nebudu vám přece vykládat, jak je modrotisk levná záležitost, zvláště vyrábí-li se tradičním způsobem...)






Jako správná jakože krojová "sukňa" se uvazuje na mašli. Říkala jsem si, že mašle vzadu by byla pěkná, ale na druhou stranu uzlík u mašle by způsobil, že by se okraje pásku sukýnky nedotýkaly a pod mašlí by na sukni vznikla jakási mezera... prostě gapa. Tak jsem udělala vazačky dost dlouhé na to, aby se kolem pasu obtočily na dvakrát a mohly se vzadu uvázat na mašli a zároveň, aby okraje pásku k sobě dostatečně přiléhaly.






No jo, ale když se vazačky vzadu u pásku jednoduše překříží, tak bude jeden okraj výš a jeden níž a zase nám vznikne mezera. Tak jsem do jednoho okraje pásku udělala dírku, nikolivěk jen tak, prostě nůžkami, ale v podobě strojem obšité knoflíkové dírky a jedna vazačka se tak provlekla druhým koncem pásku a už se mohlo motat kolem bříška. A tak byly (a jsou, stále doufám) oba okraje pásku ve stejné výši a zároveň i k sobě přiléhající.






Tyto fotečky jsme si samy nefotily, ne ne. Jsou dílem pana Dřímala, najdete je na stránkách obce Jablůnka. Bylo nám laskavě dovoleno se s nimi pochlubit. ;-)






Tak jak se vám líbí?


-Linda-





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...