sobota 12. prosince 2015

Ze Slunečníkovy zahrádky IV



Téma Slunečníkovy zahrádky je u nás natolik oblíbené, že mi to připomíná Monetovu oblibu v západním průčelí katedrály v Rouenu. Čili jeden výjev v mnoha variantách. Abychom tedy dnešní "Slunečníkování" trochu oživily, pojaly jsme netradiční přístup k povídání o našem novém výtvoru...


Dějství 1.

Nejprve vykvetly květy Ibyšku - Ibišku ve žluté a žluto-oranžové barvě.


Scéna první začíná vcelku truchlivě. Chladné ráno, šero, které nemilosrdně připomíná blížící se dlouhé zimní noci. Maminka jde postavit vodu na kávu, která je více než jen životabudičem. Je světlem, které i přes fakt, že bude následovat pracovní den, prohřeje tělo. Tělo, které muselo bezduchým násilím cizí vůle tvářící se jako ta vlastní opustit teplo a bezpečí postele, a které stačilo během krátké chvíle pozbýt energie a prochladnout. Ano, bylo to mé tělo. (Následuje bolestné "Ach".)


Když tu! Radostné zvolání hlaholilo celým prostorem. "Holky, vykvetl nám Ibišek - Ibyšek!" Ze svých posledních sil jsem odpověděla: "Jéééé". Ona jásavá věta se donesla i k uším Nely, která byla stále přikrytá pod peřinou. (Následuje závistivé "Ssss".) Nutno podotknout, že peřina drahé sestře přikrývala jen trup a hlavu, a tradičně tak připomínala zaměstnance marketingu v převleku hamburgeru. Ubohá příbuzná, snaží se pracovat i ve spaní, prý aby z toho nevypadla. Jen co se její zmatená duše trochu probrala, vydala bojový pokřik, který následuje pokaždé, když se ze lekne spaní.








Dějství 2.

Pak zazvonil zvonec a pan Pplpák přinesl zásilku oranžových a žlutých klubíček. 


Ó, jaký to zdařilý den! Ráno počínalo toliko temnými tóny a pak - nový květ v ohnivých barvách slabého slunéčko vnesl trochu jasu života do našich pokojů. A nyní, v pravé poledne, neklepe u našich vrátek Polednice jako tehdy, když maminka podpálila chňapku, Nela nechala přes celou noc otevřený mrazák a rozsvíceno v koupelně, nebo jako když jsem si plný hrnec kávy odložila na sedačku a pak si do něj sedla. Ne! Dnes to byl pán Pplpák, který nám nesl balíček plný radosti a barev - zásilku klubíček. Nic nám nevadilo, že se jich budeme muset vzápětí vzdát. Mohly jsme se na ně alespoň podívat a s láskou nám vlastní vytvořit obraz Slunečníkovy zahrádky. (Následuje útěšlivé a odevzdané pokyvování hlavou.)








Dějství 3.

A pak to všechno začalo...


A jak to bylo dál? Odbočme prosím od postojů, myšlenek a chmur, které si do nového dne s sebou přinášíme my lidé (doufám, že ne příliš často, tak trochu mi  to totiž připomínalo Burianovo Delirium nebo grotesku Směr Karlštejn...) Od této chvíle budeme nakukovat jen do světa tvoření. Jak tedy slávu nových klubíček prožívaly věrní společníci Tvořílků? Ale musíme být docela potichu, abychom nikoho nevyplašili...


Háček nejprve obezřetně vykoukl ze svého domečku. A když se ujistil, že se nikdo nedívá, nasadil si brýle, přišoural se k novým klubíčkům. Prve do nich jemně dloubl, aby se ujistil, že se nejedná o napodobeniny. Když uslyšel zahihňání, shledal, že je vše v naprostém pořádku. A tak se dal do díla. Omotal se jejich vlákny a začal kouzlit dlouhé sloupky, řetízková oka a občas si i nahodil, poskočil a udělal drobnou piruetku. Ale opravdu jenom drobnou a s velkým citem. Takovému háčku by se totiž mohlo snadno stát, že by se při divoké otočce zavrtal do podlahy.




Dějství 4.

Tomu byste nevěřili...


Zatímco háček mrštně a hbitě akrobatickými kousky vytvářel proužek po proužku novou a veselou deku, zvědavé květinky pokukovaly na to dění zcela nezávazně jako kolemjdoucí a stojící, jakoby nic... Jak známo, máme doma spoustu květinek, které jen čekají, až se přichytí na některý výtvor. A teď nastala ta pravá chvíle. Z pasivního okounění přešly do rychlé akce -  ve chvíli, kdy bylo doháčkováno, hupsly na deku, rozložily si své okvětní sukénky, načechraly lístky, přilepily své stonky vteřinovým lepidlem a pravily :" A už se ani nehneme!"








Pak zavolaly každá svou nejlepší kamarádku, nejlepší kamarádka taky zavolala svou nejlepší kamarádku....a byla z toho čupr párty... Naštěstí byly ostatní květinky rozumné a nedožadovaly se také místa na dece, takže nedošlo k žádné tlačenici. Místo toho se ze srdce radovaly, že jejich kamarádky konečně našly domov, a z toho, že si mezi sebou rozeberou věci, které tyto "výherkyně" zanechaly v květinovém šuplíku. Takový sprej pro sametový vzhled okvětních lístků se může hodit, že? ;-)








 Dějství 5.

Tak s tím jsme nepočítaly...

Květinky se ovšem dopustily jedné chyby - zapomněly za sebou zavřít dveře. A tak se stalo, že jejich hlasité až burácivé veselí (jistě si dokážete představit to ohlušující ticho na louce), se doneslo do vedlejšího pokoje. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat - ozvalo se žuch, žuch, žuch a pak se dokoulel přesně jako koblížek z pohádky pletený kuláťák. Hluk jej vylákal z pelíšku ve skříni a tak nakoukl do dveří, co se to děje. A pak se roztočil vší rychlostí směr Párty. Všiml si totiž, že deka má na sobě podobné barvičky jako on na svém pleteném kabátku. A tak se na ní rovnou usadil. Květinky křičely :" Stíníš!!" 








Kulaťák je naštěstí buclatý a rozumný chlápek, takže se s květinkami domluvil, že ho dekou alespoň zčásti přikryjí, aby si květinky mohly ještě chvilku užít obdivu okolních stěn, zejména stropu. Vždyť se na dece tak krásně vyjímají.








No, není ten svět krásný?


-Linda a Maminka-



čtvrtek 10. prosince 2015

Sovička parádnice




Venku je ... podzim. Ano, správně, venku je podzim a to ještě dva týdny. Podzim je mé oblíbené roční období. Miluji nejen babí léto (kdo by taky ne??),  procházky v šustivém listí, stromy hýřící barvami a všechny ty "Ladovské" radovánky, ale také podzimní deštíky, které připravují na večerní posezení u horkého čokoládového pudingu.

A jaké je dnešní počasí? Tak trochu aprílové. Půlka oblohy je krásně prosluněná, půlka pod mrakem, za chvíli padne mlha... a stromy už nejsou ani trochu barevné. Tedy ideální čas k tomu, abychom si barvičky vykouzlili sami. Proto se jsme rozhodly uplést svetřík. Já přední a zadní díl, sestra rukávy a maminka jej ozdobila.






Ruka nám padla na příze naší oblíbené firmy Toptex a jejich "navždy mladou a krásnou" Kateřinu, tentokrát v melírované variantě Kateřina plus. Tento melír má středně dlouhé barevné sekvence, takže jednotlivé barvičky při pletení hezky vyniknou a zároveň vytváří typicky melírovanou kresbu. Rukávy jsou upletené z klasické jednobarevné Kateřiny. Barvičky jsme se snažily vybrat tak, aby odpovídaly barvám použitým v melíru, což bylo vcelku jednoduché. 






Ano, jako řada dalších lidí, i my jsme podlehly široké využitelnosti úpletů. Takže bylo zcela jasné, že budou zdobit i svetýrek. Jedna velká květina vyrostla na kapuci...






...a další kousky úpletu se staly součástí koláže - menší květiny - spolu se stuhou, háčkovanými kvítky a knoflíčky ve tvaru jahůdek. Patrně se mělo jednat o berušky v převleku.






Ano, ano, na svetřík si sedla i pletená sovička. S upřímným zájmem si prohlíží již zmíněnou květinu. 






Aby ne, je to totiž opravdová parádnice!!! Peříčka na křídlech si ozdobila krajkou. Kolem tělíčka ovázala pentličky a na hlavu nasadila rozšafnou čepici s bambulkami.






Řeknu vám jedno opravdu velké tajemství. Sovička takto vyparáděná nechodí každý den. Tentokrát si ale dala opravdu záležet. Jde totiž na čajový dýchánek k Jižanské Kolčince Dokonalé Naší. Jenom netušila, že zrovna když bude přemýšlet nad dalším ozdobným prvkem, kterým by ohromila svou omašličkovanou a stuhami omotanou hostitelku, tak ji někdo uvidí, a tento veskrze roztomilý výjev zachytí na dětský svetr. Jak se vám líbí?

Inu, svět zvířátek, květin, barev, vůní, přízí, látek, knoflíků, korálků a všeho k tvoření... tedy svět, kde je moc krásné žít, je prostě... prostě místo, kde se můžeme nadechnout.

-Linda-

sobota 14. listopadu 2015

A zase ty hexagony...




Čas od času přijdou chvíle, kdy se člověk uprostřed divokého tvoření jaksi zarazí a rozhlédne se kolem sebe. Snad  jsou to chvíle, ke kterým dochází jen omylem, například za oknem proletí švitořící ptáček, například holub, nebo rozsypeme špendlíky po podlaze. Snad se za tím skrývá podvědomá činnost našeho mozku, který potají sepisuje inventář. Ano, inventář rozdělaných, nedodělaných, nakousnutých a rozkouskovaných projektů. Ta chvíle, kdy se v našich hlavách z toho všeho zmatku rozsvítí varovná žárovka, která nás donutí podívat se i někam jinam než pod ruce.






A nejinak tomu bylo i tehdy, když se maminka vrátila k jedné dece - asi po dvou letech. Jak už jsme psaly v Hexagony pro radost, rádi používáme jako aplikace i hexagony. Zvláště jednu dobu jsme vyráběly kytičky z těchto šestiúhelníků ve velkém. Není divu, že se ocitly i na patchworkové dece, která měla býti vyvedena v pěkně sladkých dětských barvách. Ehm... holčičkovských barvách.






Prve jsme vyrobily velkou spoustu šestiúhelníků. Pak jsme je ručně sešily tak, aby stehy nebyly vidět. Poté jsme je našily na čtverec z bavlněné látky. Pravda, když jsme je seskládaly k sobě, tak toho bylo jaksi málo. Takže jsme je musely nastavit barevnými proužky. Tehdy to ale ztroskotalo na faktu, že jsme ještě neměly patku s horním podáváním, takže když jsme sešívaly k sobě jednotlivé vrstvy, tak se hrnuly, hrnuly a dělaly vrapy a záhyby.






Ale jakmile jsme dostaly do rukou patku s horním podáváním, nastal onen moment, kdy jsme začaly hledat, co všechno jsme kdysi odložily a teď můžeme s tímto převratným vynálezem dodělat. Deku jsme úspěšně sešily. Dokonce maminka jednotlivé hexagony ještě prošila, takže z rubu deky vytvořila květinkovou kresbu.






Tady můžete vidět deku v celé její kráse cukrové vaty. Ano, jistě, existují propracovanější a složitější deky, ale tato je prostě naše. ;-)


-Linda-


sobota 24. října 2015

Úplety a úplety...

Naše setkání s úpletem...
protože jsme si naši dílničku doplnily o šicí stroj, který úhledně a bez problémů zpracuje úpletový materiál libovolných tvarů i velikostí, začaly jsme z něj tvořit. Jako první jsme vyzkoušely úplet jersey. Na obrázku vidíte dvě barevné kombinace, které jsme zakoupily - tyrkysovou a hnědou, a které jsme doplnily  barevnými zbytky stejného materiálu.






Jak začít...? Před nějakým časem jsme si vyrobily panenku - chlapečka, který ještě nemá jméno a také neměl žádné oblečení, a tak jsme se  rozhodly ho ošatit. Zvolily jsme malou mikinu a tepláčky dle našich představ, které jsme ozdobily aplikacemi srdíček. Nutno podotknout, že jsme šily - jak je u nás častým zvykem - bez střihu. Tak pokud se Vám zdá, že  tepláková soupravička velikostně neodpovídá, budete mít asi pravdu. Že je  volnější nám ale nevadí, protože to přeci panenky a správní kluci milují...






...a pro panenku - holčičku jsme ušily již propracovanější soupravičku v barvě růžové, a zase se srdíčky :-) Jako šablonu na srdíčko jsme využily nejrychlejší variantu bez malování na papír - vykrajovátko na čajové pečivo. Na mikině i tepláčcích můžete vidět ony zapomenuté kousíčky úpletových zbytků, které nám  vyšly  tak, tak...






...soupravička visící na šňůře z provázku s úžasně velikými kolíčky na prádlo...






...a pak přišly na řadu aplikace. Muffiny jsou naší láskou, ať háčkované, pletené, horké z pečící trouby nebo šité - a tak jsme se zaměřily právě na ně. Je pravda, že ty naše jsou vytvořeny metodou " rychle, rychle", ale myslím, že mají také něco do sebe. Třešinka je z filcu a šlehačka z krajky... no nejsou k "zakousnutí?"






...a použily jsme je na tričko na spaní , aby to spaní bylo sladké ...






Panenka - chlapeček (stále nemá jméno), ale  má už svoje místo - kontroluje nás při práci -  radí nám, chválí, ale také nešetří kritikou....čeho je asi více?
Mějte se krásně a zase příště :-)







                                                                                                              - mam -




sobota 5. září 2015

Přikrývka skoro jako z Jávy






Je to už pár let, co jsme objevily na Internetu jednu e-prodejnu s krásnými, ba přímo překrásnými látkami vhodnými zejména pro patchwork. Pravda je, že tomu odpovídaly fakt, že se množství kupované látky zadávalo v desítkách centimetrů. Každopádně mezi nimi na nás zazářily tyto látky s pestrým vzorem. Říkáme tomu Java vzor, protože na okraji látek je vytištěno Java batik for Temporada. (Viděli jste už někdy látky Temporada? Jsou opravdu krásné. Chtěla jsem vložit odkaz na jejich stránky, ale nemohu je najít. Kdybyste věděli, napište do komentáře, budu moc vděčná.)






Po asi pěti letech přemítání nad tím, co by se z těchto vzorů hodilo vyrobit, jsme se rozhoupaly k radikálnímu řezu - na čtverce 15 x 15 cm. Pak jsme čtverce seskládaly, aby tvořily atraktivní mozaiku (atraktivní hlavně pro nás, protože jsme byly rády, že už to "nějak vypadá"), sešily do řad a pak jednotlivé řady k sobě.






Deku jsme ještě shora prošily (samozřejmě, aby vatelínová výplň nebyla jaksi putovní s konečnou zastávkou v jednom z rohů).






Maminka pak deku ještě prošila křížem v jednotlivých čtvercích. Toto prošívání má velmi ráda, protože si stále vychutnává "kráčející" patku.






Pamatuju si, jak kdysi šila takovou deku přes celou postel (letiště). Bylo to ještě na staré Nikoletě. Měla (tedy stále má, ale trhá niť, tak ji moc nepoužíváme) hrozně krátké rameno, takže jakmile se při prošívání blížila ke středu, z radostné kratochvíle se stával temný příběh...

Takže když si kupovala nový stroj, dbala především na větší délku ramene.







První vrstvu látky s vatelínem prošila pouze v liniích procházejících středy čtverců, po přiložení spodní látky pak prošívala ve středových liniích v pravém úhlu k již prošitým a také ve švových liniích. Díky tomu se jí ze spodní strany vyrobily obdélníky. 






Když si dopředu promyslíte prošívání, můžete, jako vedlejší efekt, takto oživit i spodní stranu patchworkového výrobku. Zvláště, pokud použijete spodní niť kontrastní barvy.














Kdysi jsme z našich Java látek ušily takovéto polštářky. Ano, ano, to byla tehdy "éra kulaťáků". A nakonec se docela sešly s s novou dekou, že?






Ani vám neřeknu, jestli tyto polštářky sedávají s dekou za prosluněných večerů se šálkem černého čaje či kvalitní kávy, protože záhy odcestovaly "s lodí, jež dováží čaj a kávu až na dalekou Jávu" - na Slovensko za jednou milou paní. Tak si to můžeme alespoň představit. ;-)






-Linda-

neděle 2. srpna 2015

Šálky, podšálky... a dál?




No... dál jsou přece chňapky, prostírky, ubrousky, tácíčky a spousta dalších pomůcek, které mají za cíl udržet povrch stolu v čistotě, případně jej dozdobit. Takovéto věcičky vyrábíme velice rády, protože když nevíme, jak dál, vždy se může udělat něco takového.






Tentokrát se jedná o "středový ubrus", jak říkáme u nás (jistý člen rodiny). Prostě jsme měly kusy látek ve tvaru kola, což byly zbytky po šití kolových sukní. Mezi dvě takováto kola jsme vložily vatelín, nebo i jinou výplň, prošpendlily směrem od středu ven a prošily. Pak už jen stačilo začistit šikmým proužkem.







Některá kola maminka (jaj, už to prasklo :-P) doplnila výšivkou, na některá položila háčkovanou dečku v kontrastní barvě, na jiné si "odložila" háčkovaný vzorník přízí. Záleží na vás, jak si takovýto ubrousek dozdobíte. Třeba můžete doprostřed postavit vázu s jednoduchou kyticí. Předpokládám ale, že častěji to bude hrnec. V takovém případě ovšem dbejte na to, abyste si nepokropili zdobení omáčkou. ;-)





,,,a ještě kostkovaný,,,













,,,a romantický,,,








Přeji všem lovcům drobností a nápadů úspěšný den.







-Linda-

pondělí 27. července 2015

V jahodovém zajetí



Možná to vypadá trochu podivně - jahodové zajetí a vzápětí Petúnie. Tak čtěte dál a vše se dozvíte...


Co si pamatuji, vždycky jsme měly na balkóně nějakou alespoň malou kytičku. A většinou to byly právě Petúnky, surfinky nebo muškáty. Mé škarohlídské já se hned ozvalo: "Protože byl na trhu nejlevnější", ale jenom tím, to určitě nebylo (že ne?), protože tyto rostlinky jsou všude. Jsou totiž krásné. Mám ráda ten sametový vzhled jejich květů, zvlášť, když se díváte zblízka a krásně svítí slunce. Skoro se až třpytí. A ty vlny květů, které vytváří! Taková víla Petúnka by v šatech z okvětního lístku jistě mohla jít na bál. 







Je to krásné. Ale lepí. Jeden z největších rozdílů mezi Petúnií a Surfinií, je ten, že druhé jmenované nelepí. To poznáte, když jako vše sbírající dítě (pro dospělé známější výraz kramář/-ka), se rozhodnete založit plantáž s těmito květinami a živit se jejich prodejem, a proto do začátku potřebujete investici - tunu semínek, že? Proto je malá Marešová houževnatě sbírala a skladovala v různých sáčcích a skleničkách pečlivě rozdělených podle každé barevné nuance květů, sic pocházely z jedné rostliny, ale "určitě budou vypadat jinak". To trvalo, dokud jsem se nezačala divit, proč semínek z Petúnií mám podstatně méně, než těch ostatních. Klíč byl zcela prostý - ona totiž nebyla tam, kde měla být, totiž v sáčcích a skleničkách, ale všude jinde! Na rukávu, ve vlasech, za ušima, zpátky na rostlinkách. No, vrcholem bylo, když se mi k nim nalepily i mšice.






Můj další plán na zbohatnutí (=aspoň na jednu Kofilu) tkvěl v jiné vděčné rostlince, která trpělivě snášela soužití s námi, tedy především nezalívání. Tedy, buďme upřímní - když se má zalívat jednou za dva týdny, tak na to zapomenete dočista. Tlustice jsou ale naštěstí nesmrtelné. Jednu rostlinku máme už skoro dvacet let! Tyto rostlinky na obrázku níže jsou po léčbě od puklic. A co je dalo do kupy? Vlahý jarní déšť. Ne, ale my jsme v tomto opravdu pěstitelé... co nemáme na očích... Tak hlavně, že se zase chytly. Na podzim si je musíme dát tak, abychom na viděly.






Málem bych zapomněla, v čem tkvěl ten můj podnikatelský plán. Tlusticím totiž rostou na větvičkách pořád a pořád nové svazky lístečků, které se rády a zcela ze své iniciativy odlupují a koření kolem v květináči. A já se rozhodla, že z nich opět uděláme plantáž a tentokrát je budeme prodávat Městu jako výsadbu na náměstí. Mé ideje byly téměř okamžitě s úsměvem odsunuty na pozdější dobu, neboť nesly atributy 8. roku věků člověka. Ovšem nedávno jsem takovouto výsadbu viděla a chvilku jsem nevěděla, jestli mám být pyšná, jaký že jsem to byla vizionář v již tak útlém dětství, nebo jestli jsem měla puknout vzteky nad promarněnou podnikatelskou příležitostí (nakonec jsem zvolila možnost za Á, protože těch příležitostí bylo...).







Tady se již velice zvolna dostáváme k podstatě názvu tohoto příspěvku. Máme totiž na zahradě plevel. To už víte. Ale mezi těmi všemi druhy se nachází i "plevel". A je všude. Jestli pak uhodnete, za kterou rostlinkou se krčí lila Petúnka na obrázku? Ano, jsou to jahody. Zřejmě jahody divoké. Ani nevím, ale chutnají báječně. Pokud máte to štěstí a nějaké najdete, lépe řečeno, pokud se k nim dostanete, protože se schovávají mezi plotem a kůlnou (ve které je, nutně podotknout, sekačka, obrovský pavouk a nově i něčí kočky, hlavně za deště). A některé jahody se záhadně vydaly do květináčů vzdálených deset metrů. Asi po těch šlahounech opravdu umí chodit. Ještě štěstí, že je neobjevil módní průmysl, tak dlouhé a hubené nohy určitě nemá nikdo!







Zde na obrázku vidíte drobnou úrodu na lístcích meduňky. Jahůdky jsou jako pěna a tak slaďounké. Ještě štěstí, že se mi letos urodila alergie na jahody a Nela je taky nemůže, protože jich je málo a nás je mnoho, ony jsou malé a my jsme velké. A maminku věčně bolí žaludek, tak se asi budou hezky množit. A kdo ví, třeba nám jednou zarostou celou zahradu a já budu výdělečně činná, přesně tak, jak jsem si vysnila. :-D






Tyto květinky se hezky rozrůstají a dělají nám radost. Jistě to bude tím, že je zaléváme. ;-) A na obrázku níže vidíte naše malé radosti, které nás vítají každé ráno (jsou totiž na okně v kuchyni a hned vedle nich je podezřele často prázdná sklenice s kávou. (Upřímně, podezříváme Nelu, že ji že... jí. Ona totiž i tu Meltu chroupe jen tak - pražené obilí místo popcornu. A Melta je ve stejné sklence jako káva a hned vedle.) Zpět ke květinkách. Macešky a Petrklíče, které jsem koupila po koruně a jak se hezky spravily, že? Maminka je občas používá při focení - bez květináče... otrhá jim kvítka a použije jako dekoraci... To se nedivím, že pořád kvetou, chudáci už ani sami neví, že vykvetli. Otočí se a květy nikde, tak se zmateně poškrábou na hlavě a jdou znovu kvést. ;-)







Mám ráda, když se něčemu dá šance, ještě jednou to zkusit. A jak je vidět, jsou tací, kteří toho umí využít. Já to říkám pořád - Život je udělaný tak, aby nejen přežil, ale aby taky žil.


-Linda-


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...