Dary od Beatrix Potter

Když jsem před několika lety viděla poprvé film Miss Potter (z roku 2006, v hlavní roli s Renée Zellweger), na který mě upozornila maminka, byla to něžná rána do hlavy. Film pojednává o životě a tvorbě Beatrix Potter, jedné z nejslavnějších britských autorek knih pro děti. Odehrává se na přelomu 19. a 20. století ve Velké Británii, v Londýně a v neskutečně krásné krajině Lake District. Pokud tento typ místa a času milujete, určitě se na film podívejte. Podle mého názoru v něm najdete ještě poutavější příběh než v díle Pýcha a předsudek, možná ještě hlubší lidský a umělecký rozměr než v románu  Rozum a cit. 

Pátrala jsem po detailech ze života Miss Potter, a to mě zavedlo do vod webu www.peterrabbit.com, což jsou stránky pojednávající o Beatrix a jejím slavném králíčkovi Petrovi. Uchvátily mě svou pudrovou poetičností, a tak jsem si je procházela pečlivěji a narazila na sekci se zábavnými hrami. Zkusila jsem tu, ve které se králíček Petr (nemůžu si pomoct, budu mu říkat Péťa) schovává pod květináči a vy ho máte najít dřív než rozčílený pan McGregor, v jehož zahradě králíček, jak jsem pochopila, dost lumpačí. Čím častěji najdete Péťu vy, tím lépe mu pomůžete k útěku před rozčíleným farmářem. První hru jsem prohrála, při druhé jsem už pochopila její pravidla a hrála ji s takovou opravdovostí, až mě to zcela zmohlo. (http://www.peterrabbit.com/en/fun_and_games/games/find_peter). Nebo zkuste hru, při které pomáháte sbírat Péťovi zeleninu. Samozřejmě opět, jak jinak, na zahradě nebohého pana McGregora (http://www.peterrabbit.com/en/fun_and_games/games/vegetable_picking_game). Moje nejlepší skóre je 770 bodů. Doufám, že mě pan McGregor nebude žalovat…

Miluju měkkost, bezstarostnost a upřímnost jejích kreseb. Podívejte se sami – že se dotýkají nejvnitřnější hloubky vašeho dětského srdce? 

A teď něco málo o autorce. 

Helen Beatrix Potter se narodila 28. července roku 1866 v Londýně v části Kensington. Ona i její bratr milovali malování a zvířata. Dům Potterových byl typicky viktoriánský, velký a plný sluhů. Beatrix měla jistě před sebou naservírovány cíle jako „způsobně se chovat“ a „dobře se vdát“. Neměla moc příležitostí hrát si s dětmi z okolí, ale s bratrem mohli chovat kdejakou zvěř jako myši, ještěrky a šneky a taky další zvířata, která by pod naši střechu nesměla, tak je nebudu ani zmiňovat. 

Beatrix si o zvířatech ráda vymýšlela příběhy. Její hrdinové měli nejenom jména, ale nosili také oblečení a vedli zajímavý život. A to vše také kreslila. 

Zaujala mě zmínka o tom, že v roce 1885 dostala revmatickou horečku. Přemýšlela jsem, jak nemoc ovlivnila její názory. A jak jí pomohla fantazie, aby náročné onemocnění překonala? Hopsal králíček Petr po její posteli, když stonala? Přitáhl zoubky cíp peřiny a zadními tlapkami jí naducal polštář? No, jak jsem se dočetla, doslovného králíka Petra si koupila až v roce 1893 a ve stejném roce poprvé napsala příběh o králíčku Petrovi.

V roce 1902 vydala svou první knihu, a za tři roky, to jí bylo 39, se zasnoubila se svým vydavatelem. Bohužel přibližně měsíc na to její snoubenec naprosto nečekaně zemřel. Umíte si představit to zoufalství? Aby se dostala z nejhoršího, pohroužila se do práce. Útěchu jí skýtala také krajina v oblasti Lake District, kam jezdívali s rodinou už v době jejího mládí. Zde koupila nejdříve usedlost Hill Top, kterou zvelebila. Dům je dodnes uchováván v naprosto stejném stavu, v jakém byl, když v něm žila Beatrix. Je přístupný veřejnosti a každý rok ho navštíví tisíce lidí. Nejsem horká hlava, ale musím prohlásit, že bych se tam taky ráda podívala. S maminkou, Lindou a naší současnou křeččí holčičkou Lentilkou Pomichlu, které bychom pošeptali do chlupatého ouška, že to je ten dům a zahrada, kde možná hopsal malovaný králíček Petr. Podívejte se sami na http://www.nationaltrust.org.uk/hill-top/ Pojedete tam?

Posléze si pořídila také další farmy, o které pečovala. Bojovala za ochranu zdejší přírody a po její smrti se její pozemky staly chráněnou rezervací, přístupnou veřejnosti. Naše maminka miluje procházky a vždycky říká, že v Lake District by určitě pookřála.

Snad nelze nakreslit báječnější obrázek domečku s okny a vstupními dveřmi ukrytého pod dubovými lístky. Tak dlouho jsme já, maminka a jistě mnohem více naše Linda snily a představovaly si příběhy našich křečků a pak najdeme toto a užasle vidíme, že naše myšlenky někdo tak povedeně vystihl mnohem dřív, než jsme se narodily. Miss Potter byla stejný snílek jako my.

Její ilustrace jsou navíc tak logické – co může být normálnější než myšky v šatech a v zástěrce ukryté mezi porcelánem? 

Jaké poučení jsem si od Miss Potter vzala? Nemusíte se nechat vmáčknout do formy toho, co je právě moderní. Mějte svou vlastní nádhernou hlavu, pokud to bude prospěšné a morálně správné. Podle moderních trendů můžete být outsider, podobně jako Beatrix, která se poprvé zasnoubila ve 39 letech a vdala až ve 47, ale možná získáte mnohem větší kvalitu než vaši vrstevníci, kteří jsou „in“. A může se vůbec říct, že by nebyla úspěšná? Někdy musíte poslechnout své umělecké cítění a jít budovat svůj směr a možná i … bezpečný a povznášejí svět barev a zvířecích přátel. Prožívat radost a dávat radost dál. Beatrix přijímala a procítila neskutečnou krásu přírody a stejné potěšení uchránila pro další lidi. Od pohledu byla Beatrix nenápadná a obyčejná, ale jak moc zdání v jejím případě klamalo! 

                                                                                 -Nela-