sobota 30. srpna 2014

Háčkování ze Sněhurky Ombré



Sněhurka se vyráběla už když mi bylo snad deset let. Když mi bylo 14, tak jsem si z této tenké příze háčkovala halenku. Takže toho má tato bavlnka hodně za sebou. Ale, že by jí to ubralo na kráse, se říci nedá. Spíše naopak. 




 Sněhurka je k dostání v takovýchto zářivých barvách a i v provedení ombré. Nejvíce se mi líbí jahodová varianta. Háčkovala jsem z ní dvojmo a výsledek můžete vidět na obrázcích níže. Barvy jsou jasné, živé a rozhodně upoutají.




Květinky jsou krásně plastické a v melírovaných barvách vypadají velmi přirozeně. Zelené lístky jsou uháčkované z Camilly.




S květinkami si můžete vyhrát. Lze je aplikovat na čepici, na tašku, na polštář nebo nosit jako brož (ten největší květ má průměr 15 cm :-D ).




Samotná Sněhurka se hodí také na filetové  háčkování, ažury u ozdobných kapesníčků, drobné aplikace nebo také na jemné oděvy. 

Takže, pokud někdy potkáte Sněhurku, nelekněte se, že je tak tenká. Kupte si rovnou dvě klubíčka a háček číslo dvě a popusťte uzdu své fantazii. A třeba jí přijdete na chuť.

                                                -maminka-










pátek 29. srpna 2014

Variace na jahodové téma




Rajské ovoce. Nedávno jsem toto vyjádření slyšela ve spojitosti s jahodami. A když se nad tím zamyslím, chuť jahod opravdu dělá den šťavnatějším a léto skvělejším. Tak proč se jahodami neobklopit, že? Kromě toho, že  nám jahody visí na zdi v podobě girlandy, najdete u nás i jahůdky menší.




Například tyto jahůdky jsou ušité. Puntíky vypadají jako semínka opravdových jahod. Jde v podstatě o kornout, který je vycpán vatelínem a dutým vláknem. Můžete použít i zbytky látek nebo odstřižky přízí. Pak nahoře kornout nastehujete a stáhnete. Samozřejmě okraje látky směřují dovnitř jahody. Znovu prošijeme (v rukou) horní část jahody, tentokrát ale už jahodu úplně uzavřeme, aby nebylo ani stopy po otvoru. Nakonec skryjeme stehy listy nebo květy. Ty mohou být ušité, uháčkované nebo i vystřižené z filcu.




Další jahůdky jsou háčkované z "peciček". A když porovnáte s předchozím obrázkem, jsou ozdobené stejnými háčkovanými kvítky. Ano, ano, uháčkovat ze zbytečků přízí květinky a lístky do zásoby, pro strýčka příhodu, není nikdy na škodu. Máme je dvou velkých sklenicích na bonbony a vypadá to vážně sladce. 




A tady jsou ty nejmenší jahůdky pro ty nejmenší bříška. Co takhle je v létě nosit jako náušnice? Nebo v zimě, až se vám bude stýskat po létě?




Na těchto dvou fotkách se představuje hotová jahodová mánie. Jahody různých velikostí v jahodovém servisu. Přidáte se?




Tady jsou jahody nachystané pro myšky, které v noci u nás rejdí. Asi to budou ty samé, o kterých mi maminka vyprávěla, když jsem byla malá a nemohla jsem v noci spát. Barevné myšky, které mají domečky ve zdi. 




Tady jahody zase ozdobily jednoduchou dřevěnou polici v naší dílničce. Zvedají nám pracovní náladu ;-).  A co nejraději tvoříte vy?



                                                                       -Linda-

úterý 26. srpna 2014

I maličkosti potěší ......




 Člověk někdy vyzkouší nějakou novou techniku a najednou zjistí, že ani neví, jak výtvor použít. Nebo se nám naopak  nemusí něco podařit tak, jak jsme si představovaly. No, a co s tím?




Takovým případem jsou tyto bambulky. Původně měly viset na okraji jedné háčkované deky (však se jí taky dočkáte). Maminka ale usoudila, že se k dece nehodí, že nejsou dost baculaté (rozumějte, že jsou vypelichané) a že jsou šišaté (Nela se je pokoušela zastřihnout, tak stříhala a stříhala a stříhala... až to nešlo spravit). Takže je nakonec maminka nepoužila. 




 A jak se je pak snažila "uklidit", padl jí do oka prázdný svícen z Ikey, z jedné strany na vysoké svíčky, ze druhé na čajové. Tak zamotala dlouhé konce od bambulek a vložila je do svícnu. A tramtadá! Netradiční a útulná dekorace je na světě. Dokonce ladí s jednoduchou, patchworkovou dečkou, kterou jsme si v zimě ušily, aby nám   projasnila den. Jen tak mimochodem - je vyrobená  ze zbytků látek, jak jinak.




A pokud budete mít vyrobené aplikace do zásoby a volnou nástěnku, můžete si vytvořit obraz, který je možné kdykoli podle nálady a nápadu změnit. Stačí už jen pověsit...

                                                               -Linda-

pondělí 25. srpna 2014

Co se děje pod hladinou...



V jednom z předchozích příspěvků jsem se zmínila o sovičce na rybách, jakožto hlavním motivu aplikace na háčkované dece. Při tom, jak je maminka produktivní, není divu, že je tato deka téměř hotová. Vlastně, už jen schází dokončit pár drobností. Už teď vám ale řeknu jednu věc. Sovička nemá ani tušení, kam se to vlastně vydala na víkendový odpočinek...




Jen co se sovička posadí na břeh, začnou se k ní stahovat hejna barevných rybek. Ještě se totiž nestalo, aby v blízkosti jejich domovů někdo dělal takové podivné věci, jako sedět dlouhé hodiny na břehu a házet do vody špagátek, který ne a ne odplout pryč.




 Hluboko pod vodou si ve vysoké trávě hrají hvězdice. Takové poskakování, šplhání a prolézání mezi stébly je baví rozhodně víc, než okukování cizinců. Rybímu počínání se jenom zlehka smějí a říkají si, že stejně jim to rybky všechno řeknou, tak nač by někam plavaly.




Ovšem jsou zde i rybky, které působí velmi uvážlivě a sečtěle. Ty hned hvězdice napomínají, aby se uklidnily a neházely všechny ryby do jednoho pytle plného zvědavců. Jedná se samozřejmě o mořské koníky, kteří, když se uchytí kousku trávy nebo korálu, míní na stejném místě zůstat ještě přinejmenším jeden týden, na rozdíl od hejna rybek . To byla samozřejmě nadsázka, koníci nejsou ani trochu líní. 


Tak ale teď už k samotné tvorbě. Kdo četl předchozí příspěvky, bude mít zcela jasno v tom, z čeho jsme opět vyráběly - ze zbytků. I když na koníky je zapotřebí více materiálu. Použily jsme příze jako Camilla, Amor nebo Edita. Tráva by měla být plnější, takže tu jsme háčkovaly z akrylových přízí (Elian Klasik). Očka rybek a hvězdic jsou udělané francouzským uzlíkem. Ale ty skleněné kamínky na deku lepit nebudeme. :-)

A jde se zase do práce ;-)
                                                                        -Linda-

pátek 22. srpna 2014

Když se urodí...

Jednou maminka dostala chuť šít jahody. Popravdě řečeno, stále když vidí nějakou jahůdku, ať už patchworkovou nebo háčkovanou, má neodbytné nutkání si ji hned taky vyrobit. Tehdy se rozhodla pro jahodovou girlandu. A samozřejmě přidala další květy. Nové techniky a nápady se prostě musí okamžitě vyzkoušet. Však to určitě taky znáte. 


Ovšem pouze se šitím se maminka nespokojila. Jahody musely být vidět. A tak na zeď v ložnici přitloukla několik háčků a girlandu pověsila. Táhla se skoro přes celou zeď. A ta velká jahoda uprostřed dostala jméno Felýka Jachóda a rozhodně je důvod se jí bát... nebo mít k ní přinejmenším respekt. Na každého, kdo přes den zlobí, totiž v noci upustí velkou dávku svého džemu. (Ještě že pod ní spí nejčastěji neteře.)

Fakt, maminčině fantazii se meze nekladou.

                                                                                   -Linda-

PS: Většina girlandy nám už v ložnici nevisí. Jedné kamarádce se totiž velmi zalíbila jako dárek pro kamarádku, lépe řečeno, pro její malé miminko, do postýlky. Maminka totiž girlandu vyrobila z několika dílů spojených knoflíky, takže se daly podle potřeby a vkusu rozdělit. A tak nám už zbyla jen... Feliká Jachóda...

čtvrtek 21. srpna 2014

Háčkované hvězdičky - návod

Zatímco Ovečka hodnotila novou dečku, já slíbila hrubý návod na hvězdičky. Tak se o to pokusíme.

Hvězdička je složená z 2 * 6 kosočtverců.

 Začnete 1 řetízkovým okem, do kterého pak uháčkujete 3 krátké sloupky (nebo můžete uháčkovat v první řadě pouze jeden krátký sloupek a až ve druhé řadě tři sloupky, jednotlivé kosočtverce a i celá hvězda budou vypadat jaksi štíhlejší). 

S každou další řadou přidáváte jeden krátký sloupek, buď na konec nebo na začátek řady, záleží na vás. Podle toho, jak chcete mít kosočtverec velký, s každou řadou přidáváte. Když už nebudete chtít rozšiřovat, uděláte jednu řadu bez přidávání. 

Další řady pak ubíráte, a to zase na konci nebo na začátku řady. Já osobně tyto úpravy raději dělám na konci řady.



6 kosočtverců je na jednu stranu hvězdy, 6 na druhou, zadní stranu. 




Těch 6 kosočtverců k sobě sešijete, takže vám vzniknou takovéto dva díly. (Klidně můžete šít klasicky, matracovým nebo zadním stehem, maminka je sešila na stroji). Nyní je nejvhodnější chvíle ke zdobení dílů - flitry, květinky, knoflíčky, nášivky, výšivky, korálky... Můžete samozřejmě i pak, ale to je trochu složitější. 





Když máte ozdobeno, sešijete přední a zadní stranu k sobě do poloviny hvězdy (tři cípy) tak, aby se vám podařilo hvězdu vycpat rovnoměrně (samozřejmě švy mezi jednotlivými kosočtverci, jak jsme kompletovali přední a zadní stranu, jsou otočené směrem dovnitř hvězdičky).

Sešijete další dva cípy a vycpete je. Poslední cíp sešijete jen z jedné strany cípu, vycpete jej tou druhou otevřenou stranou a nakonec tuto poslední otevřenou část sešijete a hvězda je na světě. Gratuluji! ;-) My hvězdičku ještě dokola obháčkujeme, aby nebyly vidět švy, a veprostřed ji stáhneme knoflíky, aby byla plastičtější.




Hvězdičku můžete použít jako jehelníček na zavěšení...




... jako dekoraci...




... nebo pověsit na postýlku. Klidně můžete použít pouze jednu stranu, kterou našijete a vycpete na tašku nebo polštář. Fantazii se meze nekladou. ;-)





                                                                                               -Linda-









A Ovečka opět na scéně...

Protože je Ovečka zdatným komentátorem, opět se ujala své role, aby okomentovala i tuto dečku. (Nicméně, nejsme si jisti, jestli deku získáme zpět. Soudě podle výrazu Ovečky, dečka se jí velmi zalíbila...)


Dečka je háčkovaná z akrylu, jako ta první. Tentokrát jsme ale použily přízi Heriet od Toptexu (sestra Nela háčkovala samotnou dečku, já pak dodělala lem). Příze je to jemná a měkká, takže se skvěle hodí na výrobky pro děti i náročné dospělé. (Měkčí příze od stejného výrobce je naprosto bombastická Berunka, však jsem z ní už také uháčkovala deku. Zdá se mi ale, že pro takové větší dílka je Heriet vhodnější.)


Na fotce je deka doplněna krabicí s látkovým potahem, tu vyráběla také Nelinka. A pak také hvězdičkami. Viděly jsme je někde na internetu, ale už si zase nepamatujeme kde. Je to už delší doba. Nicméně alespoň hrubý foto návod také vložím.


Deku jsme opět doplnily stužkou, saténovou. Díky tomu se mimo jiné zpevní lem.


Měli byste zájem o nákres vzorečku? Pokud ano, napište to do komentáře ;-).

                                                                                   -Linda-

středa 20. srpna 2014

Konopka - taštička převážně ze zbytků látek.

Určitě znáte ty dny, kdy máte neskutečnou touhu tvořit... ale tak nějak nemáte ani ponětí co. Mě se to stává často. To pak popadnu kousek čehokoli, zvolím jakoukoli techniku a začnu dělat cokoli. Však ono z toho něco vznikne.

Ale nebudu přehánět. U tohoto výrobku jsem věděla, že bych chtěla zkusit taštičku a hlavně pro mě novou techniku všívání zipu. A protože jsem měla po ruce zbytky látek a pár polotovarů, šlo to jako po másle.


Na samotné tělo taštičky jsem použila kostičkovanou látku, protože kostky a kostičky, společně s puntíky jsou stále trendy. A taky se hodí snad ke všemu a na vše. Aby byla taštička pevnější, látku jsem podžehlila vlizelínem.

Kytičku jsem vytvořila z hexagonů - šestiúhelníků. Ty jsem kdysi vyrobila ze zbytků látky M. Miller. Byly to opravdu malé kousíčky a mě bylo líto je vyhodit, protože látky to jsou opravdu krásné a kvalitní.

S lístky je to podobný případ. Jednou jsem k šití potřebovala zelený puntík podžehlený Ronarem a zbyly mi zbytečky, které jsem si rovnou nastříhala do tvaru lístečku a schovala pro strýčka Příhodu. A proč se jmenuje Konopka? To, jak jsem našila lístky, mi totiž něco připomíná...




Taky jsem nezapomněla taštičku opatřit dostatečně velkými vnitřními kapsičkami. Ty jsou také podžehlené. Krom toho, že kapsy jsou opět ze zbytečků, tak na podšívku jsem použila látku, kterou jsem kdysi měla zcela nerozumně uloženou tak, že na ni svítilo slunce, takže na některých místech měla prosvětlené pruhy. Pro takové šití to ovšem vůbec nevadí. Prostě vezmete tu část látky, která je poškozená, a jednoduše z ní vystřihnete obdélníky nebo čtverce, které jsou v pořádku. A když si tyto kousky zarovnáte, máte je rovnou nachystané na chvíle, kdy vás přepadne patchworková inspirace. 

                                                                                     -maminka-

pátek 15. srpna 2014

Melírové puff puff

 Jo jo, docela jsme přejmenovaly tento druh květinek. Už jsme takové. Nicméně je to ukázka toho, co dalšího se dá vytvořit nejen z melíru, ale hlavně ze zbytků. 


Na takové kytičky použijeme trochu delší zbytek, protože spotřeba příze je u této techniky poněkud větší. (Samozřejmě nemusí jít jenom o zbytky.)


Kyičky můžete pospojovat do větších květin. Viděla jsem z nich i deku nebo kabelku a vypadalo to naprosto úchvatně.


Momentálně máme kytičky přišpendlené na nástěnce, než se rozhodneme, co s nimi, ale vy si z nich s dětmi (nebo i bez) můžete udělat třeba plastický obrázek na stěnu. ;-)


                                                                                -Linda-

úterý 12. srpna 2014

Naše divočina


Naše maminka dostává nápady hodně často. Některý je praktický  a  jiný je  tak promyšlený, že mi jeho pointa dojde až za měsíce. (Ti, co mě znají, by řekli, že chyba je jistě na mém "televizním přijímači", neboť se mi stává často, že něco nepochopím ;o). Pak jsou nápady, které pochopím hned, protože znamenají, že nám přibude práce, a na novou práci já mám dobré senzory. Když nás maminka před  dvěma lety nahnala dozadu za dům k plotu s rýčem, že si uděláme záhon s bylinkami a květinami, zařadila jsem to bez meškání do třetí kategorie, tedy těch pracných nápadů. Nebyla jsem z něj příliš nadšená. Nechtěla jsem nic zalívat. Po dvou letech ale musím poznamenat, že máme na našem záhonku zelené podnájemníky, za jejichž přítomnost jsem naší mamince vděčná. Něco Vám o nich řeknu. 






 Rostliny, jako jsou tyhle,  mě překvapují svou skromností a při tom nezlomnou pevností. Nekřičí, nemávají na Vás, aby na sebe upoutaly. Jsou tiché, ale jsou tu a rostou. Je to elegantní a ušlechtilý příklad zabrání životního prostoru, zdravý postoj - "mám právo tu být a růst, chci žít". 




Vítáme každou kytičku, které se u nás líbí a která nás obdaří květem, ať je to pěstěná květina, jejíž růst jsme  plánovali, a přinesli jsme si ji z "porodnice" supermarketu nebo zahradnictví, tak i plevel, který k nám přicestuje, rozhlédne se, řekne: "Jo, tady by to šlo!" vybalí kufry, zapustí kořeny a všem známým rozešle novou korespondenční adresu. 




Květiny mě často udiví tím, kolik nezalévání snesou. Kolik nehnojení přetrpí. (My jsme s Lindou pustošitelky, neboť péči o květiny se věnujeme nepravidelně a v návalech). Pak si třeba tenhle kaktus nenuceně nahodí květy, a naplní náš zrak kombinací tvarů a barev promyšlenou, progresivní a designově brilantní. Že byste chtěli hned běžet domů, vzít ty samé odstíny a uháčkovat podobný  květ? (Já končím pouze u přání, neboť horoucím nadšením se tak vyčerpám, že jdu do obýváku, kde se zalomím do tvaru sedačky a odpočívám.)




Růže. Kde má růže uloženou nádhernou barvu svých květů? Odkud ji vezme? Z hnědé hlíny? Nebo nebe?Nejdříve je zelená, pak chvíli kutí něco v pupenu a najednou řekne: " Tadá, vyrobila jsem tenhle květ." Je zázrak a štěstí, že tohle umí. 




Na tenhle obrázek sedmikrásek se dívám s obavou, že bude maminka jednou chtít, abychom jí naháčkovaly tyhle květy a aby jich bylo taky tolik. Maminko, že nechceš dělat nic žlutobílého, viď?




Květináč s levandulí.  Naše levandule má hodně zdravého rozumu. Nejdřív čekala, že se o ni budeme starat, a rozhlížela se, kdy půjdeme okolo s konví. Pak pochopila, že se nic moc dít nebude, tak se domluvila s deštěm a vesele prosperuje. (Miluji levanduli, to píšu upřímně.)   




Hrachor zblízka. Kapky deště mu sluší. A ten odstín. A jak podmanivě voní! Závidím mu, jak dobře je oblečený.

                                                                                                                                         - Nela -

neděle 10. srpna 2014

Snídaně s kočičkou Tiffany


"Jednoho dne jsem byla tady. Nebojte se, nespadla jsem z Měsíce, ani z žádné planety. Prostě jsem se narodila z barevných klubíček, lásky k háčkování a jednoho dobrého nápadu. A abych nezapomněla, jmenuji se Tiffany. Myslím, že toto jméno mi dala maminka poté, co viděla jeden slavný film. Nevadí mi, že mám slavného jmenovce, ale krásnější než já rozhodně nebyl. ;-)


Však mě maminka ke snídani pěkně vystrojila. Dala mi za ouško mašličku a kolek krku stužku, jak se na správnou kočičku sluší a patří. Na sukýnku mi našila knoflíček a na svetřík mi přidala brožku s růžičkou.


  Přes rameno mám brašničku, abych si tam nosila noviny nebo knížku. To abych si po jídle měla co přečíst. Taky mi je dozdobila kytičkami. Moc se mi líbí. Mamince to neříkejte, ale občas si do ní dám i zbytek snídaně, abych si mohla udělat neplánovanou svačinku.


A ty botičky! Prostě roztomilé, nemyslíte? Hrozně ráda si je prohlížím. Zapínám je na knoflíček a na špičkách mají kytičky s korálky. Vždycky když třeba čekám na lavičce nebo na zastávce, tak se dívám, jak se na slunci třpytí. 


Tak ale teď už musím končit. Jak už jste si všimli, mám naservírováno - tyhle... ňam... slaďounké muf... mňam... muffiny... hmmm, to je ale dobrota. Dáte si?"


                                                           -Linda o kočičce, kterou vyráběla maminka-

Dobroty z vlny a korálků


Jsou chvíle, kdy si ráda odpočinu od tvoření velkých věcí a relaxuji u drobnůstek. Už dlouho jsem měla velkou chuť se vrhnout na malé háčkované dortíky. Koukaly na mě z každého blogu, který jsem otevřela, ale návod jsem nenašla žádný. Musela jsem tedy vymýšlet. Ono se to zdá, ale vyrobit takový dortík - muffin je dost pracné. Zkoušela jsem háčkovat i plést a nakonec jsem na ně použila obě techniky. Takže vlastně moje muffiny jsou háčko-pletené. 





Tip pro vás: úžasné na těchto malých věcech je, že se a jejich výrobu dají použit jakékoliv zbytky přízí, filců, látek, perliček. Čím více různých zbytků, tím více originální kousek vytvoříte. Muffiny můžete vycpat (chvilku před ukončením špičky) dutým vláknem, odstřižky přízí, kousky látek, staré silonky, prostě jarní úklid. Hlavně, že to drží tvar, no ne?




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...