pondělí 20. ledna 2014

Náš rodinný blog







Tak jsme se konečně rozhoupaly a založily si blog. Takový blog je totiž moc důležitá věc. Bez něj člověk a hlavně jeho tvorba není vůbec vidět. Všechno se ztrácí v přehršli obrázků a fotek mnoha a mnoha a mnoha tvůrců na různých výstavních a prodejních serverech, kterých je mimochodem také požehnaně. Fotek a inzerátů, u kterých člověk tak nějak nemá šanci představit druhým duši svých výrobků, kterou jim vdechl, když je tvořil. 



Možná to totiž nevíte, ale každý ruční výrobek má svůj příběh. Nemám na mysli takový ten příběh prototypu, kterak se návrháři v troubě spekla kachna a on, při pohledu na její zbytky, pojal podezření, že by se mohlo jednat o podobu must-have trháku nadcházejícího podzimu. Jistě, i obyčejný človíček má svou inspiraci, také on musí při své tvorbě prve vymyslet návrh, podobu svého výtvoru. Snad i kreslí, škrtá, přetahuje, mačká papíry natolik pomalované, že o jejich původní barvě vedla by se vášnivá a dlouhá debata. Přehrabuje zásoby látek, klubíček, korálků a všeho dalšího, jen aby našel tu nej kombinaci. Ale tím ruční výroba nekončí. Když vyrábíme, na něco myslíme, něco vidíme v okně, možná slyšíme v rádiu a to všechno pak vkládáme do svých výrobků, ne-li dokonce uměleckých děl. Přemýšleli jste někdy, proč na svetr od babičky nejsou všechna očka stejně velká? Možná půlku rukávu pletla u detektivky, tak jsou očka trochu stažená. A copánek vedle copánku? Tak to bude venkovská idylka, nebo strááášně zamilovaný film ;-)

Tak už chápete, proč je blog tak důležitý? Protože je to jedno z míst, kde můžeme vypsat příběh a osobnost našich výrobků a podělit se s druhými, proč jsou tak jedinečné a proč je musí mít taky rádi (a taky je chtít vlastnit ;-), to je jasný).

Tak by se slušelo přijít s příběhem číslo 1:

Kolem už se mírně stmívá. Kdo by to řekl, je teprve půl páté a přeci už je většina ledna pryč! Tolik už se těším na dlouhé světlé a teplé večery a zpěv ptáků rozléhající se v okolí, jako by zpívali ze všech stran, a na světe nebyl nikdo kromě nich, krásné zahrady a mě... Ale zatím je přítmí, zima a mám hlad. A já se snažím napsat nějaký zajímavý začátek našeho rodinného blogu. Takový začátek je velmi důležitý - buď totiž návštěvníka naláká do našeho pokojíčku, nebo taky zaplaší hned ve dveřích. A to přeci nechceme, že? Ale to není vše. Ono se totiž říká, že všechny začátky jsou těžké. Ani tento nebude jednoduchý. Sice vám to teď říkám, ale ve skutečnosti nechci, aby jste si toho všimli, aby to bylo vidět. A tak myslím, že všechny výrobky, které jsme v poslední době vyrobily. A víte co? Jako bych cítila ve vzduchu vůni závinu s jablky a se skořicí. Nedávno jsme si ho totiž upekly. A v uších slyším Sherlocka Holmese. Volné dny v zimě jsme totiž strávily horlivým háčkování u Holmese v podání Jeremy Bretta (loni to byly Pýcha a předsudky). Tak doufám, že tyhle pro mě rozhodně milé vzpomínky udělaly úvod do našeho blogu aspoň trochu hřejivý ;-).
Už abych šla zase něco vyrábět, abychom měli co nafotit a další příběh, o který se s vámi podělit. Přečtete si?
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...