Kachnička - jak to všechno začalo aneb Kapitola 1.





Jsme mlsouni, je to tak. Asi není zrovna ideální vyzradit pointu hned na začátku, ale myslím, že tato skutečnost je natolik zřejmá, že jakékoliv pokusy o její utajování, natahování a následné pompézní odhalování je zbytečným mařením čtenářova drahocenného času. 

Tak a teď nemám, o čem psát. Na první pohled... ale opravdu jen na první. Naprosto bezprostřední připomenutí této naší všední vlastnosti (která však přináší nekonečné potěšení) si totiž přímo vynucuje nečekaný obrat - vyjevení informace charakteru a vlivu natolik nedozírného, že nejlepším řešením bude, když si každý udělá svou vlastní představu. Protože to, co se mi právě odehrává v mysli nelze slovy popsat. Ostatně, bylo by to bez následků?

Vše začalo jednoho poměrně slunného dne. Takového toho dne, kdy se sluneční paprsky snaží prozkoumat každý záhyb a kouteček lidských obydlí. S obzvláštním potěšením nakukují do skleniček, hrníčků a talířků. Nejvíce jejich pozornost poutá čaj, ano čaj! Protože voní a chutná jako květinová zahrada. A když se přes něj paprsky koukají, celý svět jakoby se koupal v jantaru. Všímavé oko jejich hrátky s čajem vnímá. A snad je jimi fascinováno, a tak začne přemýšlet, jak by tomu všemu nasadilo korunu. Naštěstí k očím patří ruce a občas i hlava. A právě ta hlava dumá nad tím, co by rádo vidělo oko. 








A je to venku - přesně takto se před mnoha generacemi zrodilo čajové pečivo. Zdá se to snad jako sebeklam, ale toto čajové pečivo stojí za mnohými poklidnými odpoledni u háčkování, za horlivými debatami při čajových dýcháncích, ale způsobuje i tajuplné snění u knížky. 


Ano, jsme mlsouni, je to tak. Asi není zrovna ideální vyzradit pointu hned na začátku. Ale teď dozajista chápete, že připomenutí tohoto našeho rozmaru bylo jen pouhým začátkem.. 

Vše začalo jednoho poměrně slunného dne. (Já vím, opakuji se, ale považujte to prosím za jakousi časovou smyčku, prolog, či zdůraznění úvodu, budete-li chtít.) Byl to takový ten den, kdy má člověk chuť zakousnout se do života. Ach, ano, zakousnout... A tak jsme začaly hledat, do čeho by to zakousnutí asi tak mělo být. A samozřejmě jsme našly recept. Jeden z mnoha, ba z tisíců, a zkusily.








Toto slušivé těsto jsme získaly smícháním následujících přísad:

180 g hladké mouky,
125 g změklého másla,
60 g moučkového cukru,
 1 žloutek,
sůl.









Tady se už na svět batolí "kachničky". Já vím, že to jsou kuřátka, ale mamá jim prostě říká kachničky. ;-)








A tady je už kachnička v plné kráse - s marmeládovou spodničkou a cukrovou kraječkou. Hned je ten svět hezčí, že? Doufám, že recept vyzkoušíte a ochutnáte plody své práce a i vy zažijete dobrodružství mysli. Ostatně čajové pečivo podle tohoto receptu může mít mnoho podob. A je tak máslové, že se opravdu výtečně hodí k... čaji.








Abyste si nemysleli, že jste byli zcela účelově natahováni jenom proto, abyste si přečetli recept, musím vám zcela vážně a naprosto bez okolků sdělit, že i na nás měla kombinace onoho slunného dne, horkého čaje a máslových kachniček svůj účinek - u někoho snad tvořivý a u mě... plánovací... a tak to vlastně začalo.


-Linda-


Komentáře

Oblíbené příspěvky